Rudý hadr zvaný restituce

Restituce komunisty zabaveného majetku již od samého počátku hejbala žlučí mnoha našim spoluobčanům.

Když se vracel kousek polnosti či zabavená vilka emigrantů, se ještě jakž takž dalo spolknout. Ale běda, když došlo na velké majetky. To se stránky novin hemžily zkazkami o bezcitných pánech domácích stěhujících na ulici nebohé nájemníky.

A což teprve potomci šlechtických rodů.... To v plné síle zapracoval duch profesora Zdeňka Nejedlého a teze o "přivandrovalé pobělohorské šlechtě", která dřela  poddané z kůže. Jistě, v mnohých případech tomu tak bylo, avšak takový byl tenkrát systém. Málokdo však ví, že robotní systém měl svá pravidla a omezení.

Malokdo také ví, či nechce vědět o existenci Manifestu české šlechty věrnosti prezidentu Benešovi a Republice Československé, který podepsali například Colloredo-Mansfeldové, Mensdorf-Pauli, Schwarzenberkové, Lobkowiczové, Czerninové, Dobrzenski a  mnozí další. A že signátáři byli nacisty posléze pezekuování v nejmenším případě konfiskací majetku. A někteří byli uvězněni jako například Czernín či Antonín a František Dohalští z Dohalic. Jejich bratr Zdeněk Bořek Dohalský hrabě z Dohalic byl popraven v Terezíně.

A nyní došlo na církevní restituce. Zde již zmíněné strašidlo,profesor Nejedlý, zapůsobilo nejsilněji. Církev a majetek.....no fuj! Opět se objevují zkreslené informace o neoprávněném zisku tohoto majetku anebo absolutně nesmyslný názor, že církve nikdy žádný majetek nevlastnily!!! Církve majetek z velké většiny získaly odkazy či dary. A to jak od panovníka, tak od šlechty, měšťanů a i ostatních dárců. Tento majetek spravovaly a sloužil k úhradě nákladů škol či nemocnic, které církve a řády vlastnily. To je skutečnost.

Dalším  "zločinem" je, že se o majetek hlásí i Řád německých rytířů. Už ten přívlastek "německých" je iritující. A opět tu hraje úlohu ona nevědomost a předsudky, že to byla organizace kolaborující s nacisty.

I to je naprostý nesmysl!!!!

Řád patřil k jejich největším odpůrcům. V Československu poskytli němečtí rytíři své pozemky k vybudování obranného systému a věnovali finanční prostředky na výstavbu pohraničního opevnění. Po obsazení naší republiky byla na řádový majetek uvalena nucená správa a posléze zkonfiskován. Členové řádu byli pronásledováni, řada z nich zahynula v koncentračních táborech.

V roce 1948 Nejvyšší správní soud v Praze prohlásil konfiskace dle Benešových dekretů za neodůvodněné a vydal rozhodnutí podle kterého náleží konfiskovaný majetek stále řádu.

Taková je skutečnost. Ať se se někomu líbí či nelíbí.

A dokud se nenaplní zásada: "Co bylo ukradené, to se musí vrátit" (nejedná se pouze o restituce), tak to nebude s naším právním systémem nikdy v pořádku.