Osudové datum

Snad každý národ má svá osudová data, která negativně zasáhla do jeho života. Jedním z nich je pro ten náš národ 15. březen 1939.

V ten doslova mrazivý den projížděla našimi městy vojenská vozidla okupační armády a nad sídlem českých králů a symbolem naší státnosti zavlála vlajka s hákovým křížem. A v jeho stínu se pak žilo plných šest let.

Ano, žilo. Dále to byl rytmus každodenního života. Řemeslníci dále vyráběli, zemědělci pěstovali plodiny a chovali dobytek, lékaři léčili, učitelé učili... Mladí se bavili, scházeli se, zakládali rodiny, rodily se děti. Chodilo se do restauravcí, kaváren, navštěvovala se divadla, točily se filmy (dodnes řada populárních snímků s Vlastou Buriánem, Oldřichem Novým, Adinou Mandlovou či Věrou Ferbasovou jsou právě z té doby) a vycházely i knihy.

Avšak ve stínu hákového kříže. Kdy si nikdo nebyl jistý zda nebude zatčen s následkem té "lepší" variaty odvlečení do koncentračního tábora či trestu smrti. A stačilo málo - pár slov v hospodě či obchodě, poslech cizího rozhlasu, zatajování potravin či černá zabíjačka. Bohužel mnohdy se našel někdo kdo ze závisti či zášti k tomu druhému to udal.

Neboť právě v těžkých chvílích se naplno projeví i charaktery. Zde se zpravidla ukáže pravá podstata člověka v tom negativním i pozitivním smyslu. Ve třicátých letech se v tisku objevovaly články plné vlastenectví s výzvamy se bránit a neustupovat. Z nichž nejznámější byl.... Emanuel Moravec.

Na druhé straně to byly stovky či tisíce těch, kteří si prostě žili svou prací, svými zájmy a zábavou. A právě, když nastala těžká doba, tak do toho šli...

Kdo tehdy znal Otakara Jaroše, Josefa Mašína, Josefa Balabána a Václava Morávka, Gabčíka, Kubiše, Valčíka....Kdo znal nějakého podplukovníka Ludvíka Svobodu učitele maďarštiny na Vojenské akademii v Hranicích, kdo znal nějakou pani Miladu Horákovou, úřednici na sociálním odboru pražského magistrátu či mnoho dalších "neznámých a obyčejných" lidí.

A ti všichni v době ohrožení existence národa pro něho a jeho svobodu neváhali obětovat to nejvzácnější - svůj život!

Proto právě u příležitosti dnešního smutného výročí si jejich činy připomeňme.

Čest jejich památce!!!