Kdysi na vojně jsme byli čtrnáct dní na senech a měli jsme tam i polní kino. Trouba promítač tam ale měl na první týden jen dva filmy - "Annu proletářku" a "Já, truchlivý bůh". Večer se nás pokaždé zeptal, co chceme pustit. Volba byla jednoduchá - celý týden jsme se dívali na "Já, truchlivý bůh" a nikomu se to neomrzelo - hlavně díky Lanďákovi.

Já bych navrhoval , a pan Fenič by s tím mohl pomoci, aby se, některý z pražských mostů přejmenoval na most Pavla Landovského. Třeba ten, ze kterého jej chtěli estebáci shodit do Vltavy. Umíte si představit, jak by všichni ti, co jej nenáviděli, co prskali a prskají proti panu Havlovi, bledli a zuřili a bouchali vzteky, zatímco Pavel by se na nebesích válel smíchy.

nevěděl jsem, až od Vás...měl jsem ho rád nejenom jako herce....smutná karma

Škoda každého dobrého člověka. A člověka tak pevných zásad dvojnásob.

Smekám....

Jsem rád, že jsem ho v emigraci mohl poznat osobně. Náš rozhovor předtím přes dráty z Norimberku do Vídně jsem zaznamenal v jedné ze svých knih. Lanďáku, tam nahoru Tě zdraví Kocour!

Nevěděl jsem to dosud, až od Vás. 

Házím za něj do ohně květ. Již tu není.

"Přikulovat je lepší než koulet!"