O čem svědčí rodokmen knížete

Odpůrci Karla Schwarzenberka argumentují mimo jiné s tím, že je potomkem tzv.cizácké šlechty, která neměla žádný vztah k naší vlasti. Životopisy některých jeho předků však svědčí o pravém opaku.

Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu (1615-1683) studoval na pařížské královské akademii, původně byl určen k církevní kariéře, po smrti bratra musel převzít a rozmnožovat rodový majetek. V r. 1661 koupil panství Hluboká, čímž pevně  a na staletí usadil schwarzenberský rod v Čechách. Kníže byl mužem širokého a hlubokého vzdělání, předním státníkům, učencům a umělcům své doby psal dopisy v pěti jazycích. Byl dobrým hospodářem, usiloval o modernizaci svých panství a k řešení složité sociální situace poddaných se snažil přispět zakládáním chudobinců. 

Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652-1703) studoval ve Vídni, Praze, francouzském Besancon, Římě s Salzburgu. O jeho vzdělání svědčí i významný podíl na budování rodové knihovny. Nebyl však jen vysokým dvorským hodnostářem, uhlazeným švihákem dbajícím na výstřelky poslední módy, kultivovaným znalcem jazyků a zámožným vlastníkem s vrozenou schopností vést svá panství k prosperitě. Svou statečnost prokázal během morové epidemie v roce 1680. Na rozdíl od mnoha jiných šlechticů, kteří před nákazou z Vídně uprchli, on tam neohrozeně zůstal a osobně dohlížel nad dodržováním přísných předpisů, které měly zabránit zbytečnému šíření epidemie, ale také drancování opuštěných domů a okrádaní zemřelých. Ochránil tak tisíce lidí před nouzí a záhubou. Za to byl vděčně nazýván „králem moru“. Na svých panstvích byl zakladatelem četných farních kaplanských a mešních nadání, špitálů a chudobinců. V závěti své potomky zavázal, aby se vždy počínali podobně.

Adam František ze Schwarzenbergu (1680-1732) studoval v Praze, Paříži a v Římě. Tento kníže byl pravým barokním kavalírem, podporoval školy, špitaly, chudé, umění a vědy. Mezi jeho nejvýznamnější stavební aktivity na jihu Čech patřila přestavba zámku Hluboká či výstavba loveckého zámku Ohrada. Nákladní reprezentační aktivity však vedly z zadlužení, s nímž se museli vypořádat až jeho potomci.      

Josef Adam ze Schwarzenbergu (1722-1782) zastával významné funkce u císařského dvora a roku 1746 dosáhl rozšíření knížecího titulu na všechny členy schwarzenberského rodu. Na svých panstvích podporoval školství i chudinskou péči, nezapomínal ani na katolickou zbožnost. Pro knížecí úředníky a služebnictvo založil v roce 1765 penzijní fond. Byl vyhlášeným podporovatelem a mecenášem umění. Zasloužil se o rokokové přestavby českokrumlovského zámku, dnes zapsaného do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. 

Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu (1742-1789) byl synem osvícenské epochy. Nevěnoval se tolik reprezentaci, umění a dvorské kariéře, jako jeho otec či děd, o to více se však zaměřil na hospodaření na svých panstvích. Kníže podporoval zavádění nových zemědělských postupů a plodin ( např. jetele či vojtěšky), nechal se vysušit bažinatá územ v Hluboké a na Třeboňsku. V šumavských lesích se věnoval rozvoji moderních forem lesnictví. Za jeho vlády byla podle plánů Josefa Rosenauera započata stavba Schwarzenberského plavebního kanálu (1787-1789). Tato velkorysá plavební stoka spojující Vltavu s Dunajem, umožňovala lehčí přesun pokáceného dřeva z vimperských a krumlovských lesů. Začal zlepšovat administrativu panství a uspořádání archivů.     

Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu (1769-1833) pokračoval v otcových ekonomických reformách a stavebních projektech. Dokončil stavbu vodního kanálu, kterým se plavilo dříví ze Šumavy přes řeku Groβe Mühl a Dunaj do Vídně. Roku 1800 založil kníže Josef Jan lesnickou školu ve Zlaté Koruně a hospodářský ústav v Českém Krumlově, první zemědělskou akademii u nás, čímž položil solidní základy k odbornosti a prosperitě schwarzenberského moderního velkopodnikání. Za důležité považoval i uspořádání schwarzenberských archivů, a poprvé tak zpřístupnil některé archivní dokumenty badatelské veřejnosti. 

Karel I. Filip ze Schwarzenbergu (1771-1820)  byl zakladatelem schwarzenberské sekundogenitury, který si zvolil za rodové sídlo zámek Orlík. Působil zejména v Rusku a ve Francii. Za své vojenské úspěchy byl vyznamenán mnoha vojenskými řady a vyznamenáními.

Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799-1888) byl několikrát pověřen diplomatickým posláním. Pak v duchu rodové tradice se na svěřeném panství ( v Čechách o rozloze 178 180 hektarů) se věnoval především správě rodových statků, rozvoji zemědělství, lesnictví, rybnikářství a průmyslu. Po návratu z dvou cest do Anglie se pustil do obrovských melioračních zásahů v třeboňských a hlubockých močálech, k drenáži využil strojů přivezených přímo z Anglie. Na místo zastaralého třístranného hospodaření nechal zavést střídavé hospodářství. Stavěly se nové pivovary, lihovary, cukrovary, vodní a parní pily, vápenky, cihelny a kaolínky, Kníže se stal v čele akciové společnosti pro zbudování železnice spojující Vídeň, České Budějovice, Plzeň a Cheb (1866). Schwarzenberské hospodaření se stávalo vzorem i pro okolní země a státy. Chloubou veškerého majetku knížete Jana Adolfa byla bezesporu odborná správa lesů. Cílevědomé nechal na svých panstvích vyhledávat nadané děti, kterým poskytl základní a odborné vzdělání doma i v zahraničí.    

Bedřich ze Schwarzenbergu (1809—1885) již za studií práv se rozhodl věnovat kněžskému poslání. Byl vysvěcen na kněze a roku 1850 byl ustanoven arcibiskupem pražským. Zakládal školy, nadace, podporoval charitu, vydávání české katolické literatury, stavěl kostely. Zasloužil se o dostavbu metropolitního chrámu sv. Víta. Provázela ho pověst moudrého knížete s velmi silným sociálním cítěním, který je skromný v jídle i ošacení a štědrý k chudým. Na sněmech prosazoval demokratizaci volebního práva a zavedení rovnoprávnosti ve školství, zvláště univerzitním. Je pohřben v chrámu sv. Víta v Praze. Monumentální pomník byl zhotoven dle návrhu Josefa Václava Myslbeka. 

Adolf Josef ze Schwarzenbergu (1832-1914) studoval práva, pak sloužil v armádě. Jako náruživý lovec dbal také o rozvoj lesního hospodářství. Nezanedbával ani jiná hospodářská odvětví.. Vedle lihovarů a cukrovarů zakládal hlavně pivovary a sýrárny. V r. 1890 bylo na schwarzenberském panství v provozu třináct sýráren. Úspěchy schwarzenberského hospodaření byly prezentovány na všech významnějších výstavách v Čechách i v zahraničí. Kníže Adolf Josef se zajímal o historii, prehistorii a archeologii a podporoval péči o zachování historických památek, jejich sbírání a konzervaci. Spolupracoval na prvních soupisech archeologických památek. Jako patron zabraňoval necitlivým úpravám kostelů. 

Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (1860-1938) studoval lesnictví na mnichovské univerzitě. Již v roce 1891 byl členem sněmu Království českého a téhož roku byl za šumavské okresy zvolen poslancem do říšské rady ve Vídni. Jako poslanec se zasloužil o výstavbu šumavských drah. Za jeho podpory byly vystavěny železnice z Českých Budějovic do Horní Plané, z Prachatic do Vodňan, ze Strakonic do Volyně a Vimperku. Velkého uznání se mu dostalo za financování lazaretního vlaku pro fronty první světové války a vydržování vojenské nemocnice v zázemí. Vedle činnosti v zákonodárných sborech pracoval v nejrůznějších vědeckých, kulturních a sociálně humanitárních organizacích, které i finančně podporoval.   

JUDr. Adolf Schwarzenberg (1890-1950) byl v Čechách posledním členem starší linie rodu. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze a zakončil je v roce 1914 doktorátem. Věnoval se jízdě na koni, fotbalu, automobilismu či šermu. Pod jeho patronátem byly na Hluboké pořádány mezinárodní šermířské soutěže. Stejně jako jeho otec, děd a praděd byl dr. Adolf  velkým milovníkem historie a archeologie. Posléze během emigrace v USA na Kolumbijské univerzitě vystudoval filozofii a získal tak druhý doktorát“.  

Tyto skutečnosti  z rodokmenu současného kandidáta na prezidenta Karla Schwarzenberga svědčí o tom, že významní představitelé tohoto rodu již několik století žili a vládli na území současné České republiky, významným způsobem přispěli k rozvoji a rozkvětu své vlasti, podíleli se na ekonomickém růstu hospodářství a podporovali pokrokové myšlenky a ideje své doby. I v těžké době válečné i během morové epidemie, i v dalších nesnázích a pohromách stali na straně lidu, poddaných a chudých, usilovali o dobro, blaho a prosperitu českého národa. Karlel Schwarzenberg, který je nositelem a pokračovatelem tohoto slavného rodu je proto tím nejvhodnějším kandidátem na hlavu státu.