Prezidentská kampań kulminuje. Na jedné straně současná hlava státu s nálepkou vlastence hájícího národní zájmy. A na druhé straně pan profesor, kterého doposud málokdo znal a o jeho názorech toho dohromady moc neví.
Ano. Vlastenectví. To je tím hýbatelem a hlavním tématem prezidentských voleb. Skloňuje se všech pádech, jsou jím zahlceny sociální sitě a hřímá se o něm v ulicích i parlamentě.
Jenže, co je to vlastenectví? Vraťme se do historie. Třicátá léta minulého století. Naše vlast je ohrožena nacistickým Německem. A jaké byly tehdejší reakce?
"Utneme každému ruku, která se natáhne přes naše hranice. Postaví-li nás osud proti přesile, přijmeme boj.“
Tato slova napsal legionář a vysoký důstojník československé armády, který pod pseudonymem "Yester" psal vlastenecké články do tehdejších Lidových novin. Již v roce 1935 zaujal českou veřejnost svou studií "Obrana státu", kde se zamýšlel nad dopady další případné války s Německem. I jeho další odborná studie "Vojenský význam Československa ve střední Evropě" vzbudila velkou pozornost zejména v zahraničí. Na pohřbu T.G.Masaryka měl smuteční řeč a po Mnichovské dohodě osobně vyzýval prezidenta Beneše aby jí nepřijímal, že se budeme bránit.
A ve stejnou dobu v jednom malém okresním městě žil mladík, aktivní člen místního Sokola, proslulý svojí slabostí k něžnému pohlaví. Byl doslova postrachem vážených tatíků i manželů pohledných chotí. Prostě milovník života.
Onen vlastenecký důstojník se jmenoval Emanuel Moravec, pozdější protektorátní ministr školsví a lidové osvěty.
Onem místní playboy se jmenoval Otakar Jaroš, pozdější Hrdina SSSR in memoriam. (tohoto mimochodem antikomunistu později zneužili minulý režim, ale to je jiná kapitola).
Kdo znal před válkou Kubiše, Gabčíka, Opálku, Valčíka, Mašína, Balabána, Morávka (tzv.Tři králové), letce Fajtla, Sedláčka, bojovníky na Dukle Sochora či Tesaříka. A stovky dalších zaměstnanců, živnostníků, zemědělců, úředníků kteří žili svůj běžný život, chodili cvičit do Sokola,hráli ochotnické divadlo nebo coby členové rozličných spolků pořádali různé akce. Milovali svojí vlast a bez řečí ji šli bránit a mnozí obětovali to nejcennější - svůj život.
Ano. Bez řečí!
A v tom je to pravé vlastenectví. Úcta k rodnému jazyku a dějinám naší vlasti (což u většině těch současných "vlastenců" není moc patrné), zachovávat a rozvijet naše tradice či vytvářet i ty nové, rozvíjet kulturu, vychovávat své potomky k tomu aby si vážily krás kolem nás. Prostě žít tak, aby nám tu bylo všem fajn.
A právě tím dokážeme čelit i oněm cizím vlivům co nás ohrožují.
Jasně
Tato zem je naše!
A my jí musíme chránit. Ale nikoli prázdnými i když napohled silnými řečmi, ale svým aktivním způsobem života,
