Dnes je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se narodila legenda českého bigbítu Vladimír Mišík.
Ano, legenda. Zní to možná pateticky, ale je to skutečnost. Kolik generací poslouchala a stále poslouchá jeho písničky. "Slunečný hrob", "Variace na renesanční téma", "Obelisk" či "Stříhali dohola malého chlapečka" se mnohým doslova zapsaly pod kůži....
Není účelem tohoto blogu vypisovat celou jeho hudební kariéru, která sahá až do poloviny oněch "zlatých" šedesátých let dvacátého století.
Ale zejména připomenutí i jeho občanských postojů. Neboť vždy zůstal svůj a nepodlehl nátlaku režimu, což mu na samém vrcholu slávy "vyneslo" úřední zákaz činnosti. A ze schůzky s "ďáblem" kde mu byla nabídnuta spolupráce se Státní bezpečností výměnou zrušení tohoto zákazu, beze slova odešel...
Ani po Listopadu nepodlehl tehdejší euforii a po dvouletém poslaneckém mandátu se vrátil tam, kam patřil. Na hudební pódia, kde působí dodnes.
A to je dobře!!!!
Loni v létě na festivalu v Lokti za deštivého večera jsme si spolu na dálku připili něčím "na zahřátí". On na podiu, já pod podiem...
Takže, Vladimíre, opět Ti připíjím na to, ať Ti to dál zpívá a zároveň díky za skvělé zážitky, jenž rozdáváš na svých koncertech....
A tak nechme zpívat Mišíka dál....
