Musí tu být prezident?

Pravidelně každých pět let se opakuje národní kabaret zvaný: Volba prezidenta republiky..... Podívejme se proto na tuto problematiku blíže

Za bezmála sto let republikánského zřízení se v úřadu vystřídalo deset prezidentů. Z nich sedm poznalo na vlastní kůži vězeňskou pryčnu. První tři tzv. dělničtí prezidenti se ocitali v prvorepublikových celách za vyvolávání pouličních kraválů, oba Antonínové, Zápotocký a Novotný, ještě navíc poznali hrůzy nacistických koncentráků. Generálovi Svobodovi se komunisté odvděčili za hrdinství na východních bojištích a zejména za loajální postoj v únorových událostech roku 1948 půlroční vazební celou, a Husák i Havel si odseděli řadu let pořádně natvrdo. No a Emil Hácha dokonce ve vězení zemřel....

Když podíváme na charakteristikou oněch obyvatel Hradu, tak před námi defiluje filozof jenž podcenil bolševismus a přecenil český národ, sucharský profesionální politik jenž musel dvakrát ustoupit totalitě, starý nemocný muž jenž se snažil zachraňovat nezachranitelné, notorický alkoholik jenž ze strachu poslal na šibenici své přátele, bodrý "tatík Zápota" jenž lhal svému národu, tvrdý "mariášník" jenž si dovolil kritizovat okolnosti sesazení Chruščova což se mu vrátilo brežněvovským "éto vaše dělo", unavený vysloužilý voják - účastník obou odbojů jenž se ještě dokázal naposledy vzepřít a dosáhnout propuštění internovaných politiků a nakonec byl "odejit" z funkce zvláštním zákonem, slovenský intelektuál jenž se z rétora Pražského jara stal "prezidentem zapomnění"...... A pak opět filozof, který však byl více tím filozofem nežli politikem... A nakonec politik, který zas není vůbec filozofem......

Když se podíváme, jakým způsobem se dostali na Hrad, takže první dva byli voleni bez problémů(pomineme-li recesistickou kandidatůru soudruha Gottwalda), Hácha byl zvolen prakticky proti své vůli, neboť tomu zbytku státu zvaného Česko-Slovensko nechtěl nikdo vládnout. No a pak ve skutečnosti již žádné volby nebyly, neboť hlavu státu určoval ÚV KSČ.

Až po Listopadu 89 se opět volilo. A tím začal onen kabaret......

Pískot "první dámy", uvěznění jednoho poslance aby se to mohlo dobře spočítat, lobování a spiklenecké schůzky u "mušlí" hradních WC atd atd.

Ve snaze zabránit těmto excesům se po těžkém porodu zrodil zákon o přímé volbě prezidenta.

Jenže..... Opět před námi defilují podivné postavy ucházející se o prezidentský stolec. Máme zde profesora nějaké americké univerzity, jenž o poměrech u nás nemá ani ponětí (a pakliže bude zvolen, tak bude snad jedinou hlavou státu na světě, která je vázána přísahou věrnosti jiné zemi), nevýrazného člověka, který nic nezkazil, protože nic neudělal, stařičkého aristokrata jenž má svůj zenit dávno za sebou, ambiciozního politika, kterému by nevadila vláda těch, jejíž režim věznil jeho otce. Pak tu máme pár nevýrazných dam a pánů o kterých skutečně vůbec nic nevíme. Z tohoto panoptika vyčnívá pouze důchodce z Vysočiny, jenž sice má problémy s etiketou, avšak má určité charisma a v hlavě to má srovnané.....

Takže co s tím????

Oč jednodušší to mají Dánové, Norové, Španělé či Britové. Mají dědičného panovníka a je pokoj.

Alžběta II. panuje již šedesát let......