Když se řekne Kladruby, tak se většině z nás vybaví klapot kopyt a vlání koňských hřív..... Avšak existují i jiné Kladruby, kde se spíše ozývá klapot francouzských holí či vrzání kol invalidních vozíků. Ano, jedná se o Kladruby u Vlašimi, kde se nachází proslulý rehabilitační ústav.
Právě sem směřují ti, kterým se během vteřiny změnil celý život. Spěch do cíle, kam již nedorazili, snaha o dosažení nějakého výkonu, který se nezdařil, zákeřná choroba, jenž doposud zcela zdravého jedince sklátila na lůžko.. Zkrátka, to, co si nikdo nepřeje, ale jej to potká.......
A o to, aby se opět mohl člověk postavit na nohy, ať již obrazně či doslova zde pečuje celá armáda rehabilitačních pracovníků, kteří dělají vše proto, aby se to dařilo. Jejich obětavá práce si zaslouží obdiv a uznání. Což je prakticky jediná skutečná odměna, neboť ta materiální zcela neodpovídá této skutečnosti. Dále sem nedmyslitelně patří zdravotní personál od lékařů přes zdravotní sestry až po sanitářky a sanitáře, kteří opět s absencí horentních částek na výplatní pásce se starají o ty, které nepřízeň osudu zasáhla nejcitelněji.
Tak je možno každodenně potkávat v podzemních tunelech lidi o holích, berlích či na vozíčcích, jak se přemisťují z procedůry na procedůru...... Do tělocvičen, do cvičeben, bazénů, na vodolečbu, na masáže či do dílen, kde se snaží vyrábět něco pro radost buď svou či pro své okolí. Nastupují do výtahů, v nichž jízda se někdy stává adrenalínovým sportem, neboť se stává, že je vyveze jinam nežli chtěli či je nevyveze nikam.... Avšak i toto patří k životu, ani zde není vše jisté.
A po procedůrách i zde nastává chvíle odpočinku. Někteří je tráví v klidu pokoje u televize či notebooku, jiní si zajdou do útulné kavárny "U Piškota", kde poklábosí s ostatními klienty a kde je možno navázat přátelství, které přetrvá i po ukončení pobytu. O zábavu se leckdy postarají místní výborní muzikanti, fyzioterapeut Tomáš či mistr ze zdejší truhlárny zvaný "Franťák"..
Zkrátka, život zde běží jako kdekoli jinde.... Akorát s tím rozdílem, že tyto lidi spojuje jedno. A to je snaha žít tak, aby jejich život dával smysl, aby se mohli opět zapojit do "normálního" života.
Silná vůle a chuť k životu většiny těchto lidí by měla být příkladem pro ty, kteří neustále žbrblají, nadávají na vše, zabývají se malichernostmi , neustále "řeší" nějaké problémy, které jsou v porovnání s realitou naprosto zbytečné.
Sem by se měli podívat také ti, kterým jde akorát o moc, postavení, majetek. Ti, kteří z výšin ministerských křesel, poslaneckých lavic, naleštěných kanceláří nemají potuchy o tomto životě....
A přitom stačí vteřina a .......
