Když nejde o život.....

V Korejské lidově demokratické republice byl popraven druhý nejvlivnější muž tamějšího režimu Čang Song-tchek. Vůdce Kim-Čong-un, kterému blahopřáli nejvyšší představitelé KSČM k jeho "zvolení", nechal tak odpravit svého vlastního strýce.

Řada médií kromě Haló novin, kde o tom není ani zmínka, přináší i snímky nad kterými mrazí. Přímo ze zasedacího sálu je odváděn zlomený člověk. Muž, který rozhodoval o životech milionů je odváděn na smrt. Za přítomnosti svých nejbližších soudruhů, kteří tento výjev sledují s kamennými tvářemi. Co se však skrývá za těmi tvářemi? Strach!!! Hrůza z toho, že již třeba zítra je potká stejný osud.

Ano. Strach, který vládne celé zemi. I ten nejřadovější občan si není jist, zda jej jeho soused ze závisti či z jiného důvodu neudá, a on s celou rodinou skončí v některém koncentračním táboře odkud není návratu. Nikdo si není jist svým životem.

To je každodenní realita.

Rathova "sedmička", kauza CASA, Nečasova milostná avantýra, bývalí veksláci a nyní kmotři Janoušek, Rittig, Dalík, předražené zakázky, korupční aféry, trafiky pro zasloužilé vysloužilé politiky, vrávorající hlava státu nad korunovačními klenoty, sprostořeký premiér, zákonodárci s "lehkými děvami" po boku, koaliční tahanice, dva policejní prezidenti, rétorická cvičení pana Kalouska, slibování co se slibuje a odvolávání co se odvolává.....

To je naše každodenní realita.

Co je to proti tomu, když umírají miliony lidí hladem, vybuchují nálože sebevražedných atentátníků, když se lidé popravují za své názory či nábožennské přesvědčení, když děti místo hraček mají v rukou samopaly a zabijí své vrstevníky...

Nadáváme na poměry, na aroganci politiků, na zloděje, kteří kdysi kradli pytle cementu a potom celé cementárny, kradli krabice cukru a pak celé cukrovary, na zkorumpované úředníky, na neschopnou policii, na šikanu úřadů, na zdražování a malé důchody.....

Avšak my múžeme nadávat...

Neboť.

Když nejde o život, tak jde o ......