25.únor. Co se nám vybaví. Starší a střední generaci rudé prapory, pochodující milicionáři a Klement Gottwald ve vypůjčené beranici právě se vracející z Hradu... A pro ty mladé... Obyčejný den!
25.únor 1950. V jedné z pražských nemocnic umírá člověk. Nic vyjímečného, každodenně zde umírají stovky lidí. Kdo je tento člověk? Vesnický farář, který žil po dva roky v jedné vesničce na Vysočině. Staral se o své "ovečky", křtil, oddával a pohřbíval. Snažil se pomáhat potřebným jak po stránce duchovní tak materiální. Poskytoval rady, věnoval se mládeži a žil podle svého přesvědčení i poslání. Prostě tak, jak mu velelo vědomí a svědomí. Až jednou si pro něho přijeli dva pánové a ...již se nevrátil.
Byl to Josef Toufar.
25.únor 1969. Do Prahy přijíždí mladý člověk. Nic vyjímečného, do hlavního města každodenně příždějí stovky mladých lidí. Kdo je tento člověk? Student z jednoho moravského městečka, který žil stejně jako mnoho dalších lidí, měl své lásky, radosti i strasti, miloval přírodu. Až do ledna toho roku. Na Václavském náměstí se upálil Jan Palach! Rozjíždí se do Prahy, drží společnou hladovku, účastní se pohřbu a domů se vrací s nadějí, že tento čin pohne národem. Uplyne měsíc, a společnost pomalu upadá opět do letargie.Opět se rozjíždí do Prahy, dojde na Václavské náměstí, v podchodu jednoho domu se polije hořlavinou, zapálí, chce vyběhnout....avšak padá mrtev.
Byl to Jan Zajíc.
Dva lidé, dva osudy, dvě oběti.
Ať plamen svíčky svítí na jejich památku!.
