Ve víru dění posledních dnů zapadla vzpomínka na jednu událost jenž se odehrála před pětašedesáti lety. Zřejmně si na toto výročí nevzpomenou ani mnozí členové organizace, které se toto výročí týká. O co tehdy šlo.
V úterý 29. června 1948 vyšlo Rudé právo s palcovým titulkem:
"Sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou je skutkem"
Tehdy po sedmdesáti letech zanikla nejstarší politická strana v českých zemích.
V únorových dnech 1948, v průběhu zmanipulovaného komunistického převratu s určitými rysy puče, zaujalo stranické vedení – s výjimkou několika členů v čele s Václavem Majerem – stabilizační postoj, hlásící se k názorům prezidenta Beneše, což nezastavilo ovládnutí strany prokomunistickými silami v čele se Zdeňkem Fierlingerem, jenž se v březnu 1948 nelegitimně vrátil do funkce předsedy ČSSD. Aktivisté stalinizující „levice“ provedli čistky ve stranických orgánech a v krátké době připravili „sloučení“ ČSSD s KSČ, k němuž došlo 27. června 1948. Tento akt byl proveden v rozporu se stanovami a prakticko-politickými precedenty ČSSD. Do KSČ přitom přešla jenom menší část dosavadního členstva sociálně demokratické strany, a to většinou pod tlakem poměrů a bez vnitřní identifikace s tímto krokem, případně s iluzemi o možnosti udržet v rámci sjednocené strany určité sociálně demokratické pozice. Mnoho členů a funkcionářů na různých úrovních fúzi výslovně odmítlo a postavilo se proti likvidaci ČSSD. Značná část pak rezignovala na další politickou činnost a organizovanost a stáhla se do ústraní. Z celkového počtu více než 370 tisíc členů ČSSD přestoupilo bezprostředně po únorovém převratu do KSČ 49 tisíc sociálních demokratů, po tzv. sloučení v červnu 1948 pak dalších 118 tisíc; přes 200 tis. sociálních demokratů odmítlo podepsat slučovací přihlášku.
Mnoho bývalých sociálních demokratů bylo posléze uvězněno, vyhozeno ze zaměstnání a posláno do dolů, zbaveno práva vyučovat, publikovat či jinak veřejně působit. A naopak ti, kteří se "zasloužili" o likvidaci této strany, dostali výnosné trafiky. Zdeněk Fierlinger stanul na dlouhá léta v čele Národního shromáždění a Evžen Erban s Ludmilou Jankovcovou zasedli do vládních křesel.
Na dlouhých víc jak čtyřicet let přestal existovat v našich zemích levicový demokratický politický subjekt. Ne nadarmo proto nedlouho po svém obnovení došlo na sjezdu v Bohumíně v roce 1995 k usnesení o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami, mezi nimiž je výslovně jmenována Komunistická strana Čech a Moravy.
ČSSD je v současné době nejsilnější politickou stranu a má reálnou šanci vládnout po volbách, které dříve či později nastanou. Avšak je málo pravděpodobné, že bude moci vládnout sama, bez podpory dalšího politického subjektu.
A právě událost před šedesáti pěti lety by měla být určitým varováním.
Aby se opět nemusel na tentokrát již internetových servrech objevit titulek:
"Sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou je skutkem"
