Jedenáctý listopad. Co komu tento den říká? Řada lidí si jej okamžitě spojí se svatým Martinem a mladým vínem, které se právě tento den koštuje. A mnohým neříká vůbec nic. Den jako den.
Den válečných veteránů je věnovaný památce válečných veteránů. Slaví se celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Jedenáctý listopad byl přitom vybrán symbolicky, neboť právě toho dne roku 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u města Compiegne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje I. světové války.
Mnohým vytane otázka: Co jsou vlastně ti veterání?
Veterán (z latinského vetus neboli starý) je vojenský vysloužilec zvláště účastník nějaké války či bojového tažení. Pro svůj přínos vlasti a její svobodě bývají veteráni obvykle chováni v úctě.
Ano, byli to ti, kteří nasazovali život za svojí vlast a za její svobodu.
Také jsme měli a i v současné době máme své veterány. Byli to jak příslušníci Československých legií, ale i ti, kteří bojovali v rakousko-uherské amádě. Bohužel, na ty se dost zapomínalo, přitom i oni prokazovali svojí odvahu na mnohých bojištích I. světové války. A nejenom té první.....
Mnozí z nich o dvacet let později nedobrovolně opouštěli svou rodnou zemi, aby za jejími hranicemi v Polsku, Francii, na Blízkém východě, ve Velké Británii, na území bývalého Sovětského svazu, v severní Africe, ale i v jiných částech světa bojovali proti armádám nacistického Německa, fašistické Itálie a jejich spojenců.
Jak bylo již řečeno, veteráni se těšili všeobecné vážnosti a úctě. Bylo to přirozené.
Avšak nikoli v naší společnosti.
Po tzv. Vítězném únoru 1948 se pozornost komunistických orgánů soustředila též na účastníky odboje nejprve na západní frontě, později i na té východní. Propuštění z armády, postih rodiny včetně vyhození z bytu a propuštění manželky ze zaměstnání a pozdější i perzekuce dětí (např. při přijímání ke studiu) patřily ještě k těm nejmenším postihům. Mnoho příslušníků zahraničního odboje bylo uvězněno, vyslýcháno (nejčastější obvinění bylo špionáž pro západní mocnosti), a odsouzeno k žaláři; ve vězení docházelo často k mučení jak psychického, tak i fyzického.
František Fajtl byl propuštěn z armády, zatčen a bez soudu 1,5 roku vězněn na Mírově Po propuštění pracoval jako účetní stavebního podniku.
František Peřina, druhý nejúspěšnější stíhač bitvy o Francii. Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Po "Únoru" vyhozen z armády. V dubnu 1949 společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu z Chocně do americké zóny obsazeného Německa.
Hrdinové SSSR: Antonín Sochor - v roce 1950 zahynul při podivné autonehodě, Richard Tesařík - neustále překládán z místa na místo, zatčen a krátce uvězněn, nakonec degradován a vyhozen z armády, Josef Buršík - v roce 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na 10 let, ztrátě půlky majetku a odebrání všech vyznamenání kromě Hrdiny Sovětského svazu. Za „drzost“ odvolání se proti rozsudku, je potrestán čtyřmi lety vězení navíc. Po zhoršení zdravotního stavu ve vězení Mírov, prchá z nemocnice u Olomouce, do které byl převezen a po mnoha peripetiích se mu podaří dostat se za hranice.
Generál Heliodor Píka - v roce 1949 odsouzen k trestu smrti a oběšen.
Ano, to byla odměna těm, kteří s nasazením života bojovali za svobodu své vlasti.
Takže si dnes alespoň připomeňme jejich památku.
Skutečných hrdinů nikdy není dost.
