Dějiny kráčí dál

Tak se první den státního smutku pomalu chýlí ke konci a je tudíž možnost jej hodnotit.

Naše národní povaha se opět prosazuje v plné nahotě. Na jedné straně je tu upřimná a spontální snaha uctít památku bývalé hlavy státu. Na druhé straně je tu opět spousta šťouralů kritizující vše, co s tím souvisí. Pomineme-li zdůrazňování lidských nedostatků a chyb, kterých se dopustil vědomě či nevědomě, odsuzuje se vše možné i nemožné - od tzv.pompéznosti až po smuteční projev současného prezidenta. Co se týče oné tzv.pompéznosti, to přece není žádná novinka. Stačí si prohlédnou dobové fotografie. A netýká se to pouze hlav států či politiků, ale též spisovatelů, herců či sportovců. O tom posledním jsme se mohli přesvědčit nedávno u tragicky zahynuvších hokejistů.

A projev pana prezidenta....dle mého názoru patřil k těm jeho nejlepším, co kdy přednesl. To, co se mu nejvíce vyčítá - jeho víra, že není to konec jedné etapy - je naopak povzbuzení a pobídka jít dál!

Ano, odešla vůdčí postava listopadového převratu. Avšak historie našeho národa kráčí dál. A právě Václav Havel byl jedním z těch, který ukázal, kterou cestou se má ubírat.

Václav Havel nebyl jediný ani jedinečný. Měl též štěstí, že se trefil do správné doby, kdy v čele nejvýznamnějších států stály skutečné osobnosti a na svatopetrském stolci seděl Jan Pavel II.

Jedno však mu nelze upřít. Má neskonalou zásluhu na tom, že pražské ulice nezdobí pomníčky obětí "protikomunistického povstání v listopadu 1989"!!!!