V záplavě letošních kulatých či půlkulatých výročí jsou některá, která zcela buď zcela zapadnou či stojí za zmínku pouze okrajově. A přitom mají velmi důležité misto v dějinách lidstva a i dnes mají co říci...
Před 335 lety, 12. září 1683 se odehrála událost, jenž se významným způsobem zapsala do dějin evropských národů. Ten den spojená říšská, habsburská a polská vojska přitáhla k hlavnímu městu habsburské monarchie Vídni, aby jí osvobodila od obležení Turků, které trvalo již dva měsíce. Křesťanské vojsko vedli polský král Jan III. Sobieski a vévoda Karel V. Lotrinský.
"Jako první časně ráno zaútočili Turci, ale jejich útok byl odražen. Brzy poté Křesťané na levém křídle udeřili na turecké pozice. Během těžkých bojů říšská vojska obsadila několik důležitých tureckých stanovišť. Při neustálých tureckých protiútocích se kolem poledne Křesťanům podařilo dobýt silně opevněný Nussdorf a Heiligenstadt. Během bojů Turci zvětšili tlak na obléhanou Vídeň, kterou se snažili zběsile dobýt. V té době se polské vojsko prodíralo lesy dál na jih. Polským oddílům se podařilo dostat na místo určení teprve odpoledne. Polská pěchota vyčistila vinice na okraji lesa od janičárů a uvolnila tak místo pro jezdectvo. Během bojů Turci stáhli do ohrožené oblasti většinu svého početného jezdectva. Zprávy o tom se brzy dostaly k říšským, a ti po 15. hodině znovu udeřili na turecké pozice. Do 17. hodiny se říšským podařilo přiblížit k centrální turecké obranné pozici (tzv. Türkenschanze). Král Jan vyslal na průzkum terénu jeden jízdní oddíl, který tryskem projel lokálními tureckými pozicemi a s těžkými ztrátami se vrátil do polského tábora. Průzkumníci přivezli dobré zprávy. Turci zde nepřipravili žádné překážky ani pasti pro jízdu. Hned poté v 18 hodin dal polský král pokyn k útoku. 14 tisíc polských kavaleristů a 4 tisíce německých jezdců udeřilo na turecké jezdectvo. Jako první z bitevního pole utekly zbytky Tatarů a brzy je následovaly prořídlé jednotky Spahisů. Polské jezdectvo pobilo také turecké pěšáky a během pronásledování utíkajících se prodralo až do hlavního tureckého tábora, ze kterého se dal na útěk také velitel Turků Kara Mustafa. K utíkajícímu tureckému veliteli a zbytkům jeho jezdectva se připojily také jednotky dosud obléhající Vídeň. Útok polského jezdectva trval půl hodiny. V této chvíli provedla výpad vídeňská posádka odblokovaná útěkem tureckých obléhacích oddílů. Turci stojící naproti říšským se dali na útěk."
zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_V%C3%ADdn%C4%9B
Důsledkem této bitvy byl postupný ústup Turků z obsazených evropských území a následný úpadek Osmanské říše. Není bez zajímavosti, že obležené Vídni velel český šlechtic Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, vnuk jednoho z představitelů protihabsburského odboje popravených na Staroměstském náměstí v roce 1620.
Mnozí se nyní zeptají v čem je dnes pro nás toto výročí tak důležité? Co nám může vzkázat? Nějaká bitva, která se udála více než před třemi stoletími...
Hodně.
V té době Osmanská říše si dál a dál podmaňovala Evropu. Islám ohrožoval křesťanskou civilizaci. A tehdy spojené KŘESŤANSKÉ národy, neboť kromě Němců či Poláků zde bojovali i Francouzi (Lotrinsko), Italové, Maďaři, Rumuni (Valašské knižectví), rovněž Záporožští kozáci a samozřejmě i Češi, Moravané či Slováci, se v tomto boji postavili proti islámské expanzi.
Ano
Sjednocené a křesťanské!
A to je důležité pro současnost.
Bohužel.
Současná Evropa není ani jednotná a ani křesťanská...
