Z čekárny do blázince

Každý, kdo musel někdy vysedět dlouhou čekací dobu v čekárně u lékaře a nezblbnul z vysílání reklamních šotů v televizi, je můj hrdina.

Situace: je vám blbě. Musíte k doktorovi. Sestra vás objedná, prý abyste nečekali, cha! Dorazíte 10minut před smluveným časem, ať náhodou nezdržujete ostatní. Čekárna plná. Už tady ve vás zahlodá červík pochybností. Tři dámy silně důchodového věku probírají, že Anča musela na operaci se spodkem, Vlasta už je na pravdě bóží, Pepa od Anči už to má taky za sebou a Květy nejmladší už dva dny zvrací a tomu jejímu fotrovi vůbec neseděj ty nový zuby. A protože jejich uši už jsou věkem trochu opotřebované, narozdíl od úst, je to konverzace výrazně hlasitá, nemáte úniku. Na váš objednaný čas jde dovnitř někdo, kdo už tu skoro zapustil kořeny, takže připomínat sestře v 10:45, že jste objednaní na 10:30 je jako by jste si říkali o ránu mezi oči. No nic, zaplujete zpět do chrchlajícího a debatujícího davu. A pak to nejhorší. Reklamní TV v čekárně ve které jede smyčka spotů o hemoroidech, inkontinenčních pomůckách, rakovině tlustého střeva a dětské výživě. Pořád dokola. Při čtvrtém opakování vyndáte telefon a hledáte trestní sazbu za ničení majetku. A pak mi to došlo! Z těch řečí máte začít tlouct hlavou o zeď. Veškeré jiné obtíže se tím anulují. Dostane se vám rady že si máte koupit Brufen a je po problému. Vzhledem k tomu že jsem tam objednaná ještě na kontrolu(samozřejmě na „můj“ čas, abych nemusela čekat) skončím asi u Chocholouška!