Návrat z cest

Jsme(já a moje fenka Maja) doma. Naše bezmála tříměsíční putování po severu Evropy skončilo. Znamenalo 15431km autem a bezmála 1200km pěšky. Ale hlavně to bylo splnění velkého snu. Moje vzpomínky začínám od konce..

Probíhá adaptace na domácí prostředí….tak jsme to psali do zdravotnické dokumentace, když se pacient(klient)vrátil z nemocnice domů.

U mě je to zrovna tak. Po 1/4 roce mimo ČR(ve Skandinávii) a od rodiny, se zvolna zařazuji do funkce matka, kuchařka, uklízečka, nákupčí, psycholog, taxikář….Hektický začátek nového školního roku pro mladší dítko v nové škole i v novém městě….srážka s byrokratickým molochem zvaným DP města Kladna při vyřizování studentské lítačky, syn potřebuje dva druhy průkazů protože přejíždí mezi různými okresy a různými pásmy …pracovní pohovor a vyřizování všech vstupních dokumentů nutných k nástupu do nového zaměstnání…auto do servisu, protože jsem najezdila víc jak 15000km, následný telefonát ze servisu: „A nevadí Vám, že máte propadlou technickou?“ (Oh fuck!) a následně vyřízení technické prohlídky...

A přitom se pořád přiblble usmívám, protože moje srdce a mysl jsou stále na severu. Chybí mi. Chybějí mi náhodná setkání na výletech a poznávání nových lidí z různých koutů světa(chtěla jsem napsat Evropy, ale potkala jsem i báječné Australany), chybí mi plánování výletů, chybí mi polární den, chybí mi sobi, losi, rackové, papuchalkové, chybí mi báječný „polar bread“ a nejbáječnější sušenky Ballerina s Nutelou které vám navodí hyperglykemické kóma, úžasné svačinové malé mrkve v sáčku…

Jsem šťastná že jsem doma s rodinou, se všemi psy i kočkami, hadem a jsem šťastná i s těma blbejma ptákama co řvou od tří od rána a serou mi na auto. Buďte jako já, buďte šťastní a usměvaví a buďte tak trochu mimo mísu, když se ze zvyku rozloučíte s prodavačkou v obchodě slovy:„Have a nice day“