Sněhulák - symbol Velikonoc!

Ano! Přesně tak jsme si výlet do Beskyd na vytoužených pár velikonočních dnů představovali. Zima, vítr, déšť. Samozřejmě, že v horách neprší, ale sněží. Začalo to pohádkově. 

Den první

Chata trošičku vymrzlá, studená a nevlídná. Rozmrzám pátou hodinu. Je to fajn, na sobě několik vrstev oblečení, v krbu příjemně praská dříví a dětem skvěle křupou párečky u pusy. Máme tady sice hromady zeleniny, ale maso je maso. Bohužel hlavní příděl prasečích pochutin ještě nedorazil. Klouže s další várkou této super výpravy ještě někde na cestě. Nedočkavě čekáme. Alkohol je příjemný společník a jímá mě hrůza, že se naše sbírka rozroste o další a další vzorky, které přicestují s dalšími dvěma výpravami. Možná tady ten pobyt budeme muset prodloužit.

Hurá dorazila další část výpravy. Ta hlavní! Takže je to super, máme maso! My máme maso. Máma má mísu. ………nene, to jsem asi já mimo mísu….. to bude asi těmi bublajícími bublinkami ve skleničce. Stoupá to do hlavy celkem rychle, ale nakonec, proč ne. Plnoletá jsem už byla. Dávno.

Výprava se vybalila. Jímá mě hrůza podruhé. Otevřeme tady v horách hypermarket! Anebo velikonoční trhy! Ideální by možná bylo, abychom tady zapadli sněhem do konce dubna. Možná by se naše čtyřdenní zásoby malinko ztenčily a mohli bychom pak v klidu vyrazit opět k domovu. Písnička „Tři čuníci“ by byla na cestu k domovu ideální, jen ten počet by musel být větší. I ta naše čivava bude při odjezdu k domovu vypadat jako zakrslá ovce. Asi budeme muset příště vyrazit vlakem. To je jediná jistota, že sem opět nedorazíme s proviantem pro celé Beskydy. Vyvstává ovšem jeden malý problém, aby bylo jasno. Nedorazil totiž ještě třetí zbytek naší velké výpravy. Věřím, že i přes výslovný zákaz, přijedou taky s narvaným kufrem od auta.

Tak popojedem…..jdu doplnit bublinky....

Den druhý

Pořád sype. Nohavica to nějak popletl a píseň Ladovská zima se měla patrně jmenovat Velikonoční zima. Místo pletení pomlázky je v plánu sněhulák. Byl tady po ránu nádherný klid. Romantický pohled z okna přerušil stanuvší hlučný Ondřej. Přemýšlím, že slovo hlučný je špatné přirovnání. Megahlučný je taky ještě pořád málo. Vzhledem k tomu, že ještě v půl šesté ráno vedl venku hlasitý monolog sám se sebou v podobě prapodivných výkřiků, je opět nějak v kondici. Ten, koho bolí hlava, má smůlu. Díra v ní se bude zvětšovat…..čeká nás ještě den třetí, čtvrtý, pátý…….

Potkalo nás štěstí. Ondra sice trochu zahlaholil, ale řeč těla byla silnější. Hurá! Znovu usnul. Ve svých zimních pletených chlupatých papučích nad kotníky vypadal jako malé velké neviňátko. Jeden by řekl, že neumí ani promluvit. Mezitím před chatou vyrostl dvoumetrový sněhulák. Takový typický velikonoční symbol. Kolemjdoucí se nevěřícně s více jak dvoumetrovým symbolem fotí. Počasí se umoudřilo a sluníčko ukázalo svoji sílu. Sněhulákovi se k večeru naklonila hlava a možná vypadly oči.  

Většina z ratolestí, které dávno překročily práh dospělosti, během dne postupně odpadala. Noc byla dlouhá a touha po odpočinku silná.

Polední polévka probrala všechny. Všechny vlastně ne, jediný Ondra u ní zezelenal a odplazil se zpátky do původní polohy na gauč. Probral se až k večeru, kdy všichni řvali, že chtějí jeho speciální grilovanou panenku. Přes prvotní rozpaky jsme se dočkali a funíme přežráním.

Luma

Neříkejte mi Luboši! Klidně třeba debile, ale Luboši ne! Myslím, že to bylo jasné všem a zatím nikdo neporušil. Jako jediný si přivezl práci i sem. Tomu se říká pracovní nasazení. Bohužel mu v rychlé a zodpovědné práci brání téměř nefungující internetové připojení. Stejně jako se nekonečně otáčí kolečko při načítání, tak přesně tak, stejně zoufale se protáčejí Lumovi oči. Zoufalé vzdechy, které neznamenají nic jiného, než těžké rozhořčení. Nakonec ale všechno dobře zvládl. Obchod se nezdařil. Marná snaha.

Navečer dorazil zbytek výpravy. Ano, s plným kufrem a dva malé prcky k tomu. Pardon. Zapomněla jsem na Waldemara. Velké černé psisko s úžasnýma očima. Seznamovačka proběhla dobře, ten nejmenší se rozeřval. Ten největší se nevzdává, sem tam mi Matouše vrazí do náruče, aby si drobek zvyknul. Mám tušení, že jsme dosáhli dnešního rekordu jedné minuty a to pro dnešek musí stačit.

Je večer, takže popojedem, noc je mladá.....

Den třetí

Hrajeme hry. Všichni nějakou. Na zemi se válí hromada dospěláků při společenské hře Twister, vypadá to, jako by dlouhá noc ještě neskončila. Výkřiky typu: „nestrkej mi sem ten zadek, uhni vole, ježíííš tobě smrdí nohy“, v návodu jak hrát hru nebyly, nicméně to byly výrazy často používané. Při Osadnících neudržel Ondra nervy na uzdě a šel se urazit ven. Prohrál.  Pepíno ho šalamounsky přečůral, protože by prohru nejspíš taky neunesl. V dostizích jsem pro změnu prohrála já. Můžu děkovat bohu, že to byla jen hra, jinak bych prohrála asi i sebe, případně celou moji rodinu. Koně nemám. Peníze taky ne.

Nadešla hodina „H“. Mužská část vyhrabala posezení u ohně včetně ohniště ze sněhu. Kotlíkový guláš nesmí nikdy chybět, začínají pravé velikonoční hody. Sluníčko nádherně pálilo a tak se naskytl příjemný pohled na hochy, svlečené do půl pasu a opalující se na sněhu u kotlíku s gulášem. Kolemjdoucí si opět fotili upadajícího sněhuláka, který se snažil vyvrátit cosi o gravitaci. Kdyby to viděl Newton, nejspíš by si hodil mašli. Bylo veselo. Vrcholný závěr této naší pravidelné kulinářské bomby nevyšel. Chlapci se trošku v závěru nedomluvili, kdo co a hlavně která bije, a tak gulášek zavál spáleninou. Nevadí, hlad je převlečená žízeň, usoudila většina, a tak nakonec skončila v našich útrobách jak spálenina, tak i něco dobrého na zapití. To, že je guláš luxusní, mysleli všichni vážně. Byl už večer, smysly byly poněkud otupělé, především asi chuťové buňky.

Noc je opět mladá. Popojedem, se však konalo už poněkud opatrně a unaveně....

Den čtvrtý

Někteří usoudili, že by byla vhodná i procházka. Chystal se další gastronomický zážitek a bylo třeba udělat v útrobách místečko. Radek, kterého jsem v den příjezdu přesvědčovala, že je typ na „úrazy, nehody“, přišel s rozbitým kolenem a ještě čímsi. Dobře mu tak. Nevěřil a hádal se se mnou, že to tak není. Tak mu někdo povolanější ukázal, že to tak je. Spadl do potoka. Omladina pospávala a sem tam někdo vykřikoval u Osadníků. Byl by celkem klid, kdyby Ondrovi někdo zalepil pusu. Toho neumlčí a hlavně nepřekřičí nikdo. Kdyby pan Mezel tušil….., obsadil by do role Pepina v Postřižinách Ondru. Hanzlík je slabý odvar. Některé začíná bolet hlava a prosí Ondru, aby ztišil svůj projev. Kdyby byla možnost Rohypnolu, byl by den krásnější. Sněhulák padl za vlast. Zbyla z něj hromada a my se už jen tak nečinně povalujeme taky jako takové hromady.

Noc je mladá, ale popojedem se nekoná, pijeme nealko, prakticky už všichni....

Den pátý

Odjezd. Zvláštní, že auta jsou stejně plná, jako při příjezdu. Předimenzované nákupy a zásoby vezeme zpátky domů. Vypadá to ještě tak na tři pobyty, abychom to všechno zpracovali, snědli a vypili. Nádherná příroda Beskyd zůstává za našimi auty a my se těšíme na další podzimní výpravu. „Tentokrát toho musíme vzít míň!“ ……….říkáme dvakrát za rok už několik let po sobě….., přesto zase dorazíme s plnou parádou jako vždy.

A tak už se těšíme! Letos opět „veselé Velikonoce“!