EU želatina

....a když mě popadne pracovní zápal, raději si příště tiše sednu do kouta a počkám, až to přejde... Tohle by mělo být mým mottem i modlitbou současně, v případě sladkého záchvatu...

A to ode dneška, protože jsem se rozhodla dostat další sladký záchvat. Ne, opravdu to nevypadá tak, že se vrhnu na cokoliv, co obsahuje cukr a umrtvím se sladkou dávkou do kómatu. Tohle mě naštěstí ještě nepostihlo. Mé sladké záchvaty spočívají v tom, že jednou, maximálně dvakrát do roka vytvořím nějaký sladký pokrm.

Co to obnáší? Zkušenosti žádné a vždycky musím tvořit něco, co jsem nikdy nedělala. Jen jednou jsem byla svým dílem tak nadšená, že jsem ho pak ještě zopakovala. Ano, byly to loupáčky od Ládi Hrušky, které se prostě musí povést každému. Potřeba dokázat si, že i JÁ někdy něco upeču, anebo stvořím, bývá velmi silná. Ovšem opravdu jen jednou do roka.

Letos jsem dostala záchvat celkem záhy, přestože rok máme teprve v rozpuku. Asi mě inspirovaly narozeniny syna a manžela a možná taky to, že už si nevzpomínám na záchvat poslední. Takže to bylo asi dávno. Matně se mi vybavují tvarohové koblihy, které se jen tak ledabyle házely lžící do oleje, takže žádné velké ciráty kolem tohoto výtvoru, který kupodivu i chutnal. Hmm, asi to bylo v únoru…… Loňském únoru!

„Ahoj zlatoooo, nevíš, kde seženu plátkovou želatinu???? Já jsem ji nikdy nekupovala, budou ji mít u nás v obchodě?“ psala jsem hned zrána Martině, která je zdatná nejen ve velmi častém pečení čehokoliv, ale dělá i nádherné dorty. „Tady to určitě v obchodě nebude, ale mám ji doma…. kolik toho chceš? A jinak, můžeš to nahradit i normální želatinou, to je úplně jedno, výsledek je stejný.“ zněla potěšující odpověď Martiny. Musela jsem se však hluboce zamyslet. No jo? A kolik té práškové tam tak já asi dám??? Takže jsem bombardovala Martinu svými dotazy dál a dokonce jí poslala i recept a ujistila ji, že opravdu péct nebudu.

„Sečti si celou tu hmotu, do které dáváš EU želatinu a pak porovnej s návodem na pytlíku.“ trpělivě vysvětlovala Martina totální sladkozáchvatovité blbce – mně. „EU želatina?????? Proboha co je zas toto?????“ zoufale jsem hleděla na řádky v počítači. Já ten dort snad ani neudělám, začínal mě pomalu, ale jistě opouštět prvotní elán. „O.k., ono jde hlavně o to, aby ta hmota nějak držela pohromadě a nerozpadalo se to. Prostě to nějak zmažu, a když tak to vyjíme z té dortové formy, která se u mě vyskytla stejně nějakým závažným nedopatřením, lžičkami. A nepoužívej na mě termíny EU želatina!!!!“ Zakřičela jsem skrz písmenka výhružně na Martinu.

„A ještě se podívej, jestli je to želatina za tepla, anebo za studena. Katka se minulý týden nepodívala a dort jí vytékal z formy.“  děsila mě Martina představou pro mě hrůzného scénáře, protože v ten moment kdyby se mi to stalo, vysklím nejbližší okno v baráku. Že jsem plátkovou želatinu viděla ve svém věku zatím jen v televizi, to je asi ostuda, ale já neznám ani to, že existuje za tepla a za studena…..  Achjo, proč já to jen nenechám vždycky na povolanějších. Záchvat přešel do poněkud klidnější formy. Přesto ve mně hlodala zvědavost. Přemýšlela jsem, jaké nařízení ohledně želatiny k nám zavítalo z Evropské unie.

„A EU želatina je teda co??????“ nedala jsem se a tlačila Martinu k odpovědi, které se evidentně neměla k tomu, aby mi to vysvětila. „Normální želatina. Přečti si návod. Je tam napsané, jestli se má dávat do teplé, studené, nebo vařící vody. Jen pořádně čti návod a určitě bude výsledek excelentní.“ konečně jsem dostala naprosto vyčerpávající odpověď, která mě ovšem stejně neuspokojila a EU jsem viděla před očima. „Tak nepiš EU, protože si připadám jak debil.“ což v tu chvíli jsem si tak opravdu připadala, když se z EU želatiny vyklubala normální želatina. „Madam si nějak povyrostla a dělá machra a ze mě naprostého vola.“ pomyslela jsem si otráveně, přesto mi to na Martinu nesedělo, že by se ke mně chovala tak povýšeně. „Děkuji tedy za rady, s jiným, než excelentním výtvorem stejně nepočítám. Určitě se to podaří.“ končila jsem konverzaci.

„Twl …… to mi skočila nápověda v telefonu a já myslela, že to máš napsané na sáčku té želatiny!!!“ konečně zareagovala Martina na to tajemné EU! „Pořád jsem přemýšlela, o čem to mluvíš. Tak mě napadlo podívat se na tu naši konverzaci pozpátku.“ Musela jsem poslat několik řádně vychechtaných smajlíků, protože záhada EU se konečně vyjasnila! „No vidíš, a mně pořád nešlo do hlavy, že mi to odmítáš vysvětlit a děláš nafrněnou, že jen debil netuší, co je to EU želatina. A hlavně ji doma ani nemám.“

Konečně jsem spokojeně vyrazila na nákup. Piškotky, smetánky, tvaroh, lesní ovoce….. vybaluju doma nákup a hle? První problém. Nemám želatinu!!!

A tak přemýšlím, jestli ten můj záchvat tentokrát byl fakt opravdový, jestli mám, anebo nemám….. úplně mě to nějak rozhodilo, ba i rozladilo. Představa, že budu muset znovu vyrazit na nákup….

Právě přijel manžel z práce. „Víš, já jsem zapomněla koupit želatinu, nechceš mi pro ni zajet?“ začala jsem vrkat na muže, aby pochopil, že je to vlastně rozkaz. „A co bude??? Snad ne něco takového dobrého, jak se ta želatina dává nahoru? A vlastně jooo, on bude mít Vladimírek narozeniny, tak proto…“ „Jak Vladimírek, snad i TY máš narozeniny!“ zdůraznila jsem vážnost potřeby želatiny. „Nene, já mám až příští týden.“ kroutil manžel hlavou a mě začala jímat hrůza z představy, že vyrábím další sladký záchvat. „Na to zapomeň! Máš je teď a basta!“ zněla má rázná odpověď a muž se začal radovat, že tedy dobře a že jde slavit. Zabouchly se za ním dveře. Osiřela jsem. Záchvat asi dávno vyprchal a já teď netuším, jestli znovu naskočí, nebo nenaskočí??? Tak přinese mi tu želatinu? Nebo nepřinese?