4. týden ... Vypráví pan Hnědý

Tuhle storku Vám musí vyprávět pan hnědý, protože ten se opravdu předved... Jsem pan hnědý a jsem pěkný rarach...  

Tenhle týden jsme si suprově hráli. Páníci nám začali dávat baštu do velkých misek, skoro jako bychom už byli velký.

A protože už vlastně jsme velký, byli jsme poprvé venku. Schody nám ještě moc nejdou....

Nejdřív jsme byli trošku nejistí, ale brzo se nám to zalíbilo a pak za náma přišla maminka a všechny nás zkontrolovala. U slečínky červené se zdržela nejvíc, asi už si sní chtěla taky začít hrát, protože proč by si nehrála, když my si hrajem pořád...

Krok už zvládáme perfektně a tak jsme začali běhat, no běhat, zatím spíš poskakujem, nebo se rozběhnem a brzdíme čumáčkem o zem, nebo taky o misku s vodou, což je velká švanda, neboť tam občas některý z nás žuchne a celý se zmáčí, ale i to se už lepší.

Taky bych málem zapomněl na další důležitý pokrok, který nás provází již od konce třetího týdne, začínáme slyšet a to byste nevěřili, co všechno slyšíme. Páníci museli být tuze opatrní, aby nepůsobili nějaké silné zvuky, abychom se třeba nelekli, ale mi naděláme takového řevu, že nějaká ta rána by se asi ztratila. Škoda, že nás nemůžete slyšet, počkat, vlastně můžete, od tohoto týdne už totiž máme povolené návštěvy!!!

A že jich tenhle týden bylo, nejdříve za námi přišla teta Lenka, moc jsme se jí libili, vždyť jsme taky od posledně, co nás viděla pěkně vyrostli. Pak za námi dorazili další supr dvounožci, Majka, Miloš a Jana. Když nás pustili ven a do výběhu k nám kromě páníků přišla i Majka, tak jsme se na ní všichni vrhli, no vždyť byla nová a museli jsme se seznámit, to přece každý musí pochopit. Majka byla skvělá nechala si od nás všechno líbit, i když u toho občas, tak legračně pištěla, tak jsem toho musel využít a dát jí velikýho hubana, no došáh jsem jenom na bradu, ale zvlád jsem to moc hezky, když odcházela měla ji pěkně modrou:-)). O víkendu se u nás ještě stavili Sýkorky, teda samozřejmě ne ty ptáčci, ale další kamarádi páníků Štefi a Jarka, ale ty už byli poučený, takže jsem jim žádnou pusinku dát nestih:-((

Pan Zelený se taky snažil, běžel co do dalo, ale byli obezřetný...

Tenhle týden byl zvláštní ještě něčím, dostali jsme jména, takže už né jenom slečna cihla, ale Eiré Mabh. Vím, že to slibuju už potřetí, ale příště už Vám opravdu prozradíme, kdo se jak jmenuje a co to znamená. Totiž ta naše panička nám k těm jménům ještě chtěla udělat portrétní fotky, ale prej se moc hejbeme a taky prej má jenom dvě ruce. A ty dneska používá k tomu, aby nám oškrála tu mrkvičku a vykostila kuřecí prsíčka (pro nás jenom to nejlepší, že jo? :-D)

Čtvrtý týden vyvrcholil návštěvou prvních nových páníků!!! Moc jsem se snažil, aby vybrali mě, ale přijeli si vybrat holku, kdo to kdy slyšel, když vlkodav, tak přece kluk, né!!!  Emer Brennalyn (tedy donedávna slečna červená) a Ebha Ruach (slečna růžová) svedly lítý boj, ale nakonec vyhrála Brennalynka, i když to bylo těsné ...

Slečna červená je ale taky pěkně hrdá, podívejte: