Diky, hezky blog, sleduji svycarsky francouzsky kanal a BBC, Frncouze ISIL na kolena nedostal, dale si budou zit a veselit, ted truchli za zemrele, ale nepodali se! I vanocni strom v Parizi uz je

Já osobně očekávám, že očipovaní budeme do deseti let (pokud se nerozpadne EU) a lidi si to budou pochvalovat.

Francouzi obecně a Pařížané zvlášť už dávno nemají být na co hrdí a o jejich jednotě bych s velkým úspěchem pochyboval. Poslední zbytky původní Francie najdete ještě tak na venkově v Normandii a v Bretani.

Když už jsme u těch navrhovaných řešení, myslím, že optimální způsob kombinuje jak část technickou, tak tu psychologickou. Finální rozhodnutí je, resp. by mělo být, na lidech. Ti by měli mít k dispozici maximum informací - i když to samo o sobě může být pro proces rozhodování leckdy spíše kontraproduktivní.

Kdyby se nejednalo o vážnou věc, umlatim se smíchy:

 "Nedejme se zastrašit, nesmíme si vzít naší svobodu" vykřikují do světa evropské elity, aby zároveň z důvodu bezperčnosti zakázali pořádání sportovních utkání, omezili svobodu shromažďování, zavřeli metro a doporučují obyvatelům ať zůstanou doma a nechodí raději ven. A to v zemích, kde s otevřenou náručí ještě nedávno vítali běžence.

Takže buďme rádi, že je zde tolik xenofobů, rasistů a islsmofobů, jak nás s takovou chutí nálepkují příunivci obskurních spolků jako je HateFree Cultur, a díky tomu jsme zůstali zemí, kde jsou občané v relativním bezpečí.

Pařížané nemají svobodu, ale výjimečný stav. Jejich "vzkazy" Vámi tlumočené nelze tedy brát vážně. Pakliže vůbec jsou tlumečné a ne sprostě vymyšlené.

V patek vecer byli restauranty v Parizi nabite:

http://qz.com/556659/after-the-paris-attacks-im-scared-but-that-doesnt-mean-im-giving-in/

Ale v tomto případě je ten strach zcela racionální. Ano, existují iracionální strachy - strach jet výtahem, strach letět letadlem, tomu se lze ale vyhnout tím, že do letadla nebo výtahu nepolezu. Ale strach jít i jenom po ulici nebo do divadla, to už je trochu moc, tady už je třeba něco udělat, ne to jen přijmout jako nutné riziko.

Jen poznámka, píšete "Pařížané vzkazují: Jsme jednotní a nenecháme se zastrašit. Jsme hrdi na naši civilizaci, na naše hodnoty a nevzdáme své svobody". A jak nám to vzkazují? Uzavřením metra, uzavřením obchodů? Co nám vzkazují Belgičané? Jak se oni vyrovnávají s rizikem a nepřipouští si strach - vyhlašují zákaz vycházení, zákaz shromažďování. Proč mají zavřeno školy, úřady, to je všechno jen paranoia?

Cituji: Ten, kdo se nechá zastrašit, je předem odsouzen k porážce. Existují různé druhy zbraní a všechny mají svoje místo, pokud jsou použity k obraně základních lidských hodnot. Jednou z těchto zbraní je i kritický způsob myšlení, odolnost vůči manipulaci a odvaha mysli.

Paní Kolářová, je mi skoro sedmdesát let a mohu směle prohlásit, že jsem se nikdy nikoho a ničeho nebál, snad jen nemoci, nebo úrazu. Ale věřte mi, že se v dnešní době bojím. Což o to, já a manželka to snad už přežijeme, ale mám děti, mám vnoučka a ani já bych nechtěl aby žili v takovém světě (vím že je to nadsázka), který jste nastínila. Ale zase na druhou stranu nechci, aby se museli podřídit zvrácené ideologii, kterou Islám představuje a kterou se pokouší zavést v Evropě. A proto říkám, až se začnou rozdávat samopaly do rukou našich lidí, hlásím se k službě na hranici. Plané řeči ještě nikdy nic dobrého nepřinesly. Hezký den přeji.

Strach je – stejně jako bolest – nezbytný k našemu přežití. Nemluvím o tom nechat se zastrašit a už vůbec nemluvím o úzkostných poruchách (fobiích), nýbrž o „docela obyčejném“ reflexu, který nás chrání před nemístným riskováním. Podobně bolest – pokud ji necítíte vůbec, pravděpodobně se nedožijete vysokého věku.