Den, kdy prohrál bílý muž

Ve starém dobrém světě byl oceňován muž, který je odvážný a statečný, nenechá se ničím zastrašit a necouvne před nepřítelem. Sloužil jako vzor vhodný k následování.

Americký senátor McCain nedávno sdělil informace o svém vážném onemocnění. Při té příležitosti jsme si znovu mohli připomenout jeho statečnost. A srovnat jeho chování s jednáním jiného muže, a to Donalda Trumpa, miláčka a vzoru zhrzeného bílého muže. John McCain se v době vietnamského zajetí nepodal svým trýznitelům a statečně snášel šílené podmínky v místním věznění, kde byl krutě mučen. A o tohoto muže se Trump nechutně otřel v době prezidentské kampaně, kdy se mu posmíval, že upadl do zajetí. Trump se přitom odvodům vyhnul kvůli imaginárním zdravotním problémům.   

Bílý muž, namísto toho, aby zbabělého slabocha s nevymáchanou hubou nakopl, mu zatleskal. Uvěřil tomu, že zárukou jeho štěstí mu poskytne muž, za kterým stojí velká slova a nulové činy. Bílý muž se cítí frustrován a čeká na zachránce, který za něj vyřeší jeho problémy. Zapomněl na jedno staré dobré pravidlo. Ne slova, ale činy mluví. Dal přednost velkým slovům a nedokázal rozeznat hrdinu od hochštaplera. Ať se tedy nediví.

Donald Trump mění své názory s rychlostí aprílového počasí. To, co jeho předchůdci vybudovali, boří s bezstarostností chlapečka rozkopávajícího bábovičky na písku. Ostatně on sám je takové velké dítě radující se ze své nové hračky, kterou je prezidentování. Naposledy ho zabrzdil právě McCain při pokusu o zrušení Obamacare. Přitom McCain byl jejím velkým odpůrcem a ve své kampani proti ní brojil, protože je drahá. Bohužel však Trump nepřišel s žádným novým modelem financování zdravotní péče, a proto by zrušení stávajícího systému přineslo ještě větší chaos. Ostatně poslední McCainovo vystoupení v Senátu plné pokory, odmítnutí autokratického modelu a prosazování silových řešení by se mělo stát povinným čtením všech politiků. Podobně jako McCainovo noblesní chování během Trumpových útoků na jeho osobu.

Bilý muž ovšem nehledal odpovědného politika hájícího zájmy těch, kterým se nevede nejlíp. Dal přednost chlapovi, který dokáže sprostě mluvit na veřejnosti a chlubí se, kolik ženských dostal do postele. Volba Trumpa nebyla hlasováním pro odpovědnost, ale snem bílého muže o tom, že třeba bych se mohl mít aspoň trochu podobně jako on. Víc prachů a ženských, které budou před ním padat na zadek. Ono je jednodušší narodit se do bohaté rodiny a vyhnout se válce, než úpět ve vietnamském vězení s hrdým vzdorem proti nepříteli. Tenhle model nějak netáhne. Bílý muž sní o tom, čím býval, ale když přijde na lámání chleba, zvolí někoho, kdo se o něj postará a neptá se ho, co za to zaplatí.