A Google bude zticha

Pan Gonzáles se nedávno domáhal u Soudního dvora EU, aby Google odstranil informace, které se týkaly jeho dluhů z minulosti, konkrétně nuceného prodeje nemovitosti. Podle bombastických titulků to vypadalo, že konečně někdo usměrnil Google a bude se hezky mazat, to co se občanům nelíbí. Naštěstí snad ne tolik, jak se to původně prezentovalo.

Panu Gonzálesovi rozumím. Kromě vytrvalých masochistů asi nikdo moc netouží po tom, aby se některá slabší místa v jeho životopise stále znovu nabízela každému dobrákovi, který si ho zamane lustrovat. Pokud by však pan Gonzáles skutečně uspěl, jak se snažily naznačit některé články, znamenal by rozsudek výrazný zásah do svobody médií. Stanovisko Soudního dvora však bylo velmi umírněné. Nepreferuje žadatelovo osobní přání, resp. jeho nelibost, ale zdůrazňuje, že kritériem pro rozhodování je účelem a zájmy, pro které je zpracování údajů určeno. Pan Gonzáles by měl nárok na smazání nepochybně tehdy, pokud by od počátku byly uváděny údaje nesprávné nebo excesivní.

Strašení náhubkem nasazeným médiím naštěstí nebylo na místě. Odstraňování údajů, které byly jednou zveřejněny a jsou pravdivé, je nebezpečným precedentem. U tištěných médií nikoho nenapadne žalovat knihovny či podobné instituce, aby začernily nelichotivá místa ve starých výtiscích. Ono také, kdo by se namáhal, aby to tam hledal. Oproti tomu šmejdit na internetu je tak snadné.

Pan Gonzáles původně požadoval, aby zpráva o něm byla odstraněna z internetových stránek novin, na kterých byl článek umístěn. S tím však neuspěl, a proto se obrátil na Google. Vyhledávač to má těžší, protože se na něho podle názoru soudu vztahují ustanovení upravující správu osobních údajů. Pan Gonzáles měl tedy šanci domáhat zrušení se linků umožňujících soustředit údaje o jeho osobě.

Lidé mají právo na ochranu svého soukromí, ale mají také právo být informování. Za ideální stav by obvykle nejraději považovali, aby věděli všechno o těch ostatních a nikdo se nedozvěděl nic o nich samých. Zatím ale nikdo nevymyslel, jak tento model zařídit.

Propírání mladických nerozvážností a různých soukromých výlevů ze sociálních sítí učiněných ve slabších chvilkách není nic příjemného. Jde ale přece se k tomu postavit čelem. Ano stalo se, je mně to líto. A kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Normálně, přiznat barvu. Vyrovnat se s minulostí je vždy prospěšnější než ji smazat.

Fandit umlčování informací je zaručená cesta do pekel. Úzkostlivá snaha omezit právo na informace nebyla ještě nikdy podnikaná ve prospěch počestných jednotlivců. Všechny zákony, které omezují média, jsou zaručenou indikací, že ti, kdo jsou u moci, sunou směřování vývoje k omezování práv. Je také zajímavé pozorovat, že Evropa obecně je v tomto směru úzkostlivější oproti Severní Americe, pro kterou je prioritou svoboda projevu. A čím dál více na východ, tím hůř.

A ještě jeden zajímavý efekt celá akce přinesla. O dluhu pana Gonzáleze teď již opravdu ví celý svět. A navíc pan Gonzáles nevyhrál. Šlo o předběžnou otázku, kdy soud pouze potvrdil, že Google je správcem osobních údajů. Nenařídil nic smazat. To bude nyní posuzovat španělský soud, podle kritérií, kterými se určuje veřejný zájem. Což je například, před kolika lety se inkriminovaná událost odehrála, nebo zda pan Gonzáles je osobou, která se veřejně angažuje, a tudíž musí unést více zájmu veřejnosti o svoji osobu.