Pustila jsem do dobrodružství, které se nazývá politika a
musím sdělit, že politici to nemají lehké. Obzvlášť ti začínající.
Snažíte se všechno dělat poctivě, chcete mít standardní občanské zaměstnání, abyste nebyl jen politickou „podrž-taškou“ a jeden z řady tisíce poradců, ze kterých se v akváriu politického ekosystému vyvine další politik. Chcete si budovat odborný profil, aby se z vás nestal jeden z dalších politiků, který po „propuštění“ ze služeb nebude schopen se zařadit do běžného života. Chcete se věnovat rodině, partnerovi, přátelům. Standardní požadavky a potřeby všech normálních lidí.
Ne tak politiků. V honbě za stranickou a posléze voličskou podporou obětujete víkendy, odpoledne a večery všedních dní objížděním možných a nemožných politických rozhodovacích úrovní a schůzek, je třeba se v pravou chvíli ukazovat na pravých místech, abyste byli zaznamenáni. Přichází rezignace na soukromý život, snad i na zaměstnání. Jakoby proces pronikání do politického světa formovali pouze profesionání politici. Kdo jiný má čas se v 15.00 sbalit v práci a běžet na schůzi? Kdo má čas a chuť věnovat nedělní dopoledne schůzi se členy? Kdo má možnost opustit zaměstnání, aby se mohl věnovat volební kampani a přitom mít dostatek peněz na běžný život, nadto na financování volební kampaně?
Je to buď nadčlověk, rentiér a důchodce nebo profesionální politik.
Nestěžujme si pak, že v politických křeslech sedí stále titíž lidé, neatraktivní důchodci nebo zbohatlíci. Ostatní na to nemají čas. Ale nebojte, to mě nemůže odradit :)
