Stáváme se svědky opětovného překrucování bruselské
legislativy, jako již tolikrát. Je smutné, že se naši ministři v době
předsednictví k této demagogii připojují, stává to snad už naším národním
sportem (viz balení koblih).
Ministr Nečas vytáhl do boje proti údajnému záměru Evropské Unie umisťovat až 33 % dětí předškolního věku do jeslí. Na oficiálních stránkách českého předsednictví se k tomu píše:
„Barcelonské cíle, včetně cíle umístit do roku 2010 33 procent dětí do 3 let v zařízeních kolektivní péče, nejsou součástí práva EU a nacházejí se i mimo sféru kompetencí EU.“
S tím nelze než souhlasit, EU by rozhodně neměla členským státům nařizovat, kam umístí kolik dětí, připomínalo by to doby socialismu, plánovaného hospodářství (a plánované výchovy). V tomto ohledu ať se ministr Nečas bije - rodinná politika patří jednotlivým státům. Nicméně se ohrazuji vůči interpretaci toho, Zpráva Komise (KOM(2008) 638) říká. Co se ve zprávě Komise objevuje, je tento text:
Evropská rada na svém zasedání v Barceloně v březnu 2002 vyzvala členské státy, že by „ měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších tří let“
Evropská unie nechce děti UMISŤOVAT, ale POSKYTOVAT NABÍDKU. V tom je podstatný rozdíl a argumentace ministerstva je v tomto nekorektní. Pane ministře, nikdo nikoho nenutí, aby děti do jeslí dával, jde jen o vytvoření možností, aby se rodiče mohli svobodně rozhodnout, jak budou nakládat se svým profesním a osobním životem. A o to vám přeci jde, ne?
