Jsem přesvědčená, že soudce Jaromír Pšenica v případu Studénka rozhodl správně

a je obdivuhodné a chvályhodné, že odolal pokušení odsoudit někoho jenom proto, aby někoho odsoudil, protože pozůstalí, postižení i veřejnost na to čekají a "ulice" po tom volá.

Jenomže aby viník mohl být odsouzen, tak musí být nejdříve vypátrán a usvědčen, a to, jak jistě každý uzná, není práce soudu. A protože pan soudce usoudil, že policii se nepodařilo jednoznačně ukázat na viníka, rozhodl tak, jak rozhodl a zprostil obžalované obvinění. (Soudce totiž není od toho, aby suploval práci policie, nebo aby svými rozsudky napravoval to, co ona zpackala.) Je totiž lepší a správné neodsoudit viníka, než odsoudit nevinného a já jsem ráda, že jsou soudy a soudci, kteří se tohoto základního pravidla drží, na rozdíl od těch, kteří odsoudili například Lukáše Nečesaného nebo Petra Kramného.

Mně je samozřejmě také velmi líto obětí, pozůstalých a postižených tímto obrovským neštěstím, a také bych si velmi přála, aby byl vypátrán a potrestán ten, kdo jej zavinil. Ale zároveň nechci, aby rozsudek soudu v demokratickém státu způsobil tragédii další, a tou odsouzení nevinného rozhodně je.

Já vím, že tento můj názor se nesetká s velkou popularitou v zemi, ve které by podle nedávného průzkumu 45% občanů poslalo se čtyřmi vrahy na smrt i nevinného, a to navzdory zkušenostem s justičními vraždami, jimiž se komunisté po únorovém „vítězství“ v roce 1948 zbavovali svých kritiků a odpůrců, ale prostě si myslím, že takto by to v civilizované zemi být mělo.

Na druhou stranu samozřejmě také existuje možnost, že soudce Pšenica vyhodnotil důkazy špatně, nebo něco přehlédl. Na stavbě zřejmě panoval značný chaos a znaleckých posudků bylo mnoho, ale od toho je odvolací soud, aby jeho případné pochybení napravil, takže na mém názoru, že rozhodl nejlépe jak mohl, to nic nemění.

Na závěr se ještě vrátím k Lukáši Nečesanému a Petru Kramnému, které jsem zmínila, protože si myslím, že jsou to podobné případy, když zvláště v případě Petra Kramného se nechala soudkyně Gilová velmi ovlivnit hlasem veřejnosti a médií a nenašla odvahu zachovat se tak, jako soudce Pšenica. Takže: já netvrdím, že skutky, za které byli Nečesaný s Kramným souzeni, nespáchali. Jen jsem přesvědčená, že předložené důkazy k jejich odsouzení byly nedostatečné.

P.S. Rovnou říkám, že právnické vzdělání nemám a jedná se pouze o můj laický názor.