Naprosto přesně popisujete holou skutečnost, kterou si zdravý člověk vůbec neuvědomuje. Kamarádka se léta s touto nemocí potýkala a přesně, jak to píšete, nejčastěji slyšela rady typu, že kdyby se tak nepozorovala, bylo by jí dobře. Vůbec těm lidem nedocházelo, jak obrovský rozdíl je mezi touto nemocí a hypochondrií. Až když jí byla nemoc přesně diagnostikována, tak titíž lidi začali říkat, no že to nevěděli, že si to od nich tak neměla brát, když věděla, že je nemocná. No hloupost nad hloupost. A kamarádku to málem stálo veškeré psychické zdraví. Nikomu bych tuto nemoc nepřála, ale těm, kdo kamarádku svými poznámkami ponižovali, bych ji alespoň na jeden týden poskytla, aby měli srovnání, jak úžasné štěstí mají, že nemocí netrpí.

Představuju si, že nejhorší je na tom nevyzpytatelnost: žádné "když tohle nebudu dělat, budu jakžtakž ok" prý zase až tak moc nefunguje - musí to být hrozně na palici. Obdivuju, že jste se dokopala ještě i k psaní.