Odstěhovali se, nebo umřeli....

Kdo? No my, občané. Vymíráme, jak nám říkají statistiky. Proto se mi vybavila ta písnička Jiřího Dědečka s názvem Blues pro slušný lidi.(http://www.youtube.com/watch?v=mF_iA9r3dXw) Zpívá se v ní:Kde jsou, kde jsou, kde jsou?  Kam se poděli? Odstěhovali se, nebo umřeli?

Možné varianty vývoje mluví o tom, že nás v roce 2100 bude při zachování současné porodnosti něco mezi pěti a sedmi miliony. Prognózy, které jsme sledovali ve spolupráci s RNDr. Tomášem Fialou, CSc. z Vysoké školy ekonomické, hovoří spíše o té skeptičtější variantě, tedy že porodnost zůstane nadále nízká (1, 4 dítětě). Demografický deficit je pro KDU-ČSL jedním ze signifikantních znaků toho, jak žily a pracovaly minulé vlády. Ze dne na den a v podstatě na dluh.

Demografický dluh byl dlouho nazírán jako nějaká „lidovecká úchylka”, hledání problémů tam, kde nejsou. Bohužel se jasně ukazuje, že jde o závažný ekonomický a strukturální problém našeho státu. Není dost plátců daně a plátců do důchodového fondu a stále nám ubývají. Proto nemáme na penze, na zdravotní péči a nevybíráme dost na daních. Tyto jednoduché kupecké počty ukázaly problém již mnoha evropským vládám. Sociální demokraté v Evropě to v sedmdesátých letech šmahem řešili dovozem přistěhovalců. My, křesťanští demokraté, jsme však realisté, a tak vidíme, co se u sousedů nyní děje. Po překročení jisté neviditelné toleranční hranice začali například Rakušané volit houfně extremisty. Nahnědlý populista Strache je dnes hvězdou volebních průzkumů.

To je cesta, kterou rozhodně jít nechceme. Chceme se ptát, proč je pro naše lidi dítě čím dál větší luxus. A všímáme si, jak málo tahle otázka zajímá stát. Nejsou školky a pokud ano, tak jen do pěti hodin, kdy uřícené matky s pověstným jazykem na vestě dorazí ze zaměstnání (kde se musí omlouvat, že odcházejí nakvap), o prázdninách abyste děti zavřeli do ZOO, protože někde nefungují školky vůbec (a kdo žije ve městě a nemá babičky a dědečky, ten jen těžce vzdychne). Rodiny jsou zatíženy neúměrnými daněmi, kupní síla domácností se stále snižuje, lidé mají strach z budoucnosti. Neustále se měnící sazby daní a DPH jim prodražují zboží a služby. Infrastruktura ve městech i na vesnicích je k dětem přátelská jen tam, kde je osvícený starosta. Dětské zboží je drahé, až hanba mluvit. Plovoucí nebo částečné úvazky pro rodiče nejsou a nikdo je nevymáhá. Maminky nemohou po mateřské sehnat školku, bez které nemohou do práce – ale bez práce je naopak těžké sehnat školku. A to je jen mírný začátek, o zrušených odpočtech na děti pro živnostníky ani nemluvím. Stát nám vzkazuje: Chcete mít děti a přitom pracovat? Tak trpte!

Takhle si lidovci rodinnou politiku nepředstavují. S námi tento trend „nepřátelství k dětem” rozhodně nemá šanci. Dlouhodobě k tomu směřuje náš volební program. Rodina je základ státu. A vždycky bude.

Marian Jurečka 

https://www.facebook.com/marian.jurecka

https://twitter.com/MJureka