Na rodiče a děti stát úspěšně kašle!

V sobotním vydání Lidových novin byl uveřejněn vynikající text o postavení rodiny v současném světě. Několik významných odborníků na rodinnou politiku v něm ze všech možných stran a úhlů pohledu analyzovali důvody, proč to jde s manželstvím a rodinou z kopce. Podle mého názoru jednou z příčin problémů je naprostá neschopnost široké politické reprezentace se shodnout na skutečně prorodinné koncepci. Nejde o nějakou lidoveckou třesničku na dortu, ale o klíčovou hospodářskou strategii naší země. KDU-ČSL sleduje téma rodiny a děti už mnoho let a zásadním způsobem inovuje jak svou definici rodiny (rodina je všude tam, kde jsou děti), tak svůj přístup k prioritám státu (demografické statistiky ohlašují konec státního rozpočtu).

Naše společnost má obrovské demografické zadlužení. Přitom je ze všech dostupných závěrů různých odborných komisí patrné, že jestli se porodnost u nás nezvýší a nezměníme propadající se demografickou křivku, veškeré snahy o důchodovou a zdravotnickou reformu ztroskotají! Je to pár čísel, dost výmluvných.

Máme jen dvě cesty. Zvýšená imigrace nebo zvýšená porodnost. Vsadíme-li na imigraci, bude to cesta velmi riskantní a nákladná. Imigrační politika sebou nese poměrně veliká rizika (kulturní a náboženské konflikty). Nejde totiž jen o náklady bezprostřední imigrace, nýbrž také o náklady sociální integrace. Jak ukazují zkušenosti západní Evropy, náklady na integraci mohou být velmi vysoké a často neúspěšné.

Druhé řešení je v tom, že se současná mladá generace (a samozřejmě i generace další) rozhodne mít více dětí. Je to možná cynické, ale je třeba si přiznat, že z ekonomického hlediska děti dnes představují investici. Rodiče se zříkají vlastní okamžité spotřeby ve prospěch investice do výživy, výchovy a vzdělání svých dětí. Děti jsou nejen radost, ale i významná starost a stát to neumí docenit.

Jaké může být řešení? Vhodnou zemí pro ilustraci úspěšné rodinné politiky je například Francie, která má zavedeno společné zdanění členů domácnosti. Tím se také nejvíce přibližuje ekonomickému modelu, který odstraňuje vyšší zdanění investic do demografického kapitálu – alespoň v oblasti daní z příjmu. Základem daně je součet příjmů všech členů domácností vydělený počtem jejich členů. Sociální analýzy ukazují, že na rozdíl od jiných evropských zemí je ve Francii relativně malý rozdíl v porodnosti mezi jednotlivými socioekonomickými skupinami. Jak lidé vzdělaní a majetní, tak lidé chudší mají stejně dětí. Z výše uvedeného příkladu je patrné, že tímto způsobem stát ponechává peníze v rodinách, kde rodiče pravidelně pracují. Sociální systém pak nemusí financovat nákladný a byrokratický provoz sociálních podpor a kvazipodpor. Stačí peníze ponechat v rodinách, nebrat je na daních a vyjít vstříc službami a opatřeními (především) matkám na pracovním trhu. Ženy nepatří k plotně, kam je český stát tak usilovně cpe. Stát dluží zejména matkám a samoživitelkám opravdu hodně. Nechceme-li jednoho dne koukat na dno prázdné státní kasy, musíme umět pomoci rodičům jejich těžký úkol důstojně splnit.

Ing. Marian Jurečka, 1. místopředseda KDU-ČSL

https://www.facebook.com/home.php#!/marian.jurecka