Sliby, chyby! Tím spíše vládní...

Premiér říká, že není čeho se bát. Stát nám pomůže. Ví, jak na to: pomoc při úhradě elektřiny, přídavky na bydlení, atd. V zimě nebude nedostatek plynu, protože EU má dohodu o jeho přerozdělení, uvažuje o "válečné dani".

Je starou pravdou, že slibovat bychom měli jen to, co s určitostí můžeme splnit. V politice platí jiné heslo: slibem nezarmoutíš! Tedy alespoň ne ve chvíli, kdy je slib vyřčen. A dnešní politici nejen u nás, ale napříč Evropou, slibují všechno možné. Otázkou je, kdo, respektive kolik z nás jim ještě něco věří…

Petr Fiala tváří v tvář rostoucím cenám před rokem mluvil o „Babišově drahotě“. Je prav-dou, že situace se od té doby dramaticky změnila, nikoliv k lepšímu. Z různých důvodů, nikoliv pouze v souvislosti s konfliktem na Ukrajině, inflace v ČR atakuje dvacetiprocentní hranici, což vyvolává obavy nejen u nás obyvatel, ale i u většiny politiků. Bohužel bez nějaké konkrétní odezvy. Respektive bez uvěřitelné odezvy. Tvrzení, že se není čeho bát, se setkává spíše s rozhořčením než s úsměvem.

Nyní jsme svědky premiérova slibu, že rodinám nestoupnou náklady na bydlení včetně po-platků nad 30% veškerých nákladů (resp. v Praze nestoupnou nad 35%). A pokud ano, mají si zažádat o příspěvek na bydlení. Tento slib má charakter tzv. Veřejného příslibu podle Ob-čanského zákoníku. Podívejme se, co to znamená:

Dle citovaného zákona lze dovodit, že veřejným příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika blíže neomezenému počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.

Fakticky ale v současnosti premiér neslibuje vůbec nic: Normativy, které jsou nyní platné a jsou vlastně zastropováním uznatelných výdajů na bydlení, nepromítají aktuální natožpak budoucí nárůst cen energií a dalších nákladů spojených s bydlením. Jinými slovy na přís-pěvek na bydlení většina občanů stejně nedosáhne. Tyto normativy je třeba zvednout a dále průběžně upravovat. Ale s tím se pojí vysoké finanční náklady na plnění tohoto slibu . Pokud by skutečně skoro všichni, kdo budou mít náklady na bydlení větší než 30% (resp. 35%) veškerých rodinných nákladů, zažádali o dávku na podporu bydlení a to ve výši, která by jim rozdíl dorovnala, mohou náklady přesáhnout během topné sezóny sto miliard korun. A to nemluvím o administrativní náročnosti tohoto procesu. Kolik bude třeba úředníků, IT firem, atd.? Nebude přeci jen lepší řešit přímo vysoké ceny elektřiny, když ji vyrábíme a zajistit levnější plyn přímo z Ruska tak jako Maďaři? Nebo zájmy vlasti a jejích obyvatel pro vládu mnoho neznamenají?

Jsem zvědav, jak se tváří v tvář těmto problémům nakonec vláda zachová. Nicméně slib je slib a měl by platit! Nebo to bude jen „Fialova slibotechna“?