Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
lenkati
2
2. Třetí den jsem opět marně čekala, až nakonec se dostavila mladinká lékařka a opět o mě nic nevěděla. Čtvrtý den vysokých horeček můj muž, normálně klidˇas, dostal strach, že to nepřežiju a ztropil tam trošku randál, požádal o doktora a ejhle, nakonec mě vyšetřili. Další den, jsem šla na balkon, hodinu jsem stála na studeném vzduchu a rozhodla jsem se, že už v té nemocnici nezůstanu. Teplota klesla a já si vynutila návrat domů. Celou dobu jsem vzpomínala na české vizity, doktory, kterým člověk ve většině může věřit a na naivitu českých lidí, že za našimi hranicemi je lépe.
lenkati
....
1. Musím říct, že jsem měla zatím v životě velké štěstí a do nemocnice jsem se podívala jen při svém prvním porodu. Druhý porod jsem absolvovala již ve Švýcarsku, kde jsem v té době žila. Porod byl v pořádku (což jsem byla ráda, protože nevím, jak by to dopadlo, kdyby nebyl). V nemocnici to bylo krásné, všichni příjemní (i když mě překvapilo, že ani lékaři zrovna anglicky nemluvili, pokud člověk vůbec nějakého viděl). Jídlo bylo jak v pětihvězdičkovém hotelu. Pár dní po porodu jsem dostala silný zánět prsou a skončila opět v nemocnici. Také v krásném pokoji, ale to mi při mých vysokých horečkách bylo zcela jedno. Pořád jsem čekala, zda mě někdo vyšetří a protože jsem byla pojištěna u anglické pojišťovny, měla jsem hrůzu, zda mi to vůbec zaplatí. Každý den v nemocnici totiž, i přesto, že si mě tam nikdo nevšímal, stál majlant. První den přišel lékař a ptal se co mi je. Dostala jsem antibiotika. Další den nepřišel nikdo.
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1592x
