Za necelých 70 hodin se otevřou volební místnosti. Čekají nás volby do Poslanecké sněmovny. Volby to zcela jistě nebudou standardní. To mimo jiné naznačují i zářijové modely volebního chování či střety jednotlivých subjektů.
Česká politická scéna se znovu otřese v základech. Nebudeme sledovat střet levice (ČSSD) s pravicí (ODS), ale střet populistů s extrémisty. Kdo se v sobotu odpoledne bude moci označit za vítěze voleb? Kdo naopak bude poraženým a oznámí důchod do „politického důchodu“?
SLABÁ LEVICE, SLABÁ PRAVICE
Podíváme-li se například do roku 2006, kdy v Poslanecké sněmovně obsadilo poslanecké lavice pět různých poslaneckých klubů (ČSSD, ODS, KDU-ČSL, SZ, KSČM). Přičemž ODS měla 81 poslanců, ČSSD 74 poslanců, KSČM 26 poslanců, SZ 6 poslanců a KDU-ČSL 13 poslanců. O jedenáct let později bude pro ODS úspěchem, když získá alespoň čtvrtinu z tehdejšího počtu poslanců. ČSSD, coby současná nejsilnější vládní strana dokonce dle modelů volebního chování ze září během čtyřletého volebního období ztratila polovina hlasů, realisticky může získat pouhou třetinu mandátů z roku 2006. Podpora lidovců se zdá být podobná. Zelení se od roku 2010 marně pokoušejí o návrat do Poslanecké sněmovny a zřejmě to nevyjde ani letos. Kdo tedy sebral všechny ty hlasy, které si dříve dělila pravice s levicí? Podpora komunistů se také příliš neliší od té z roku 2006.
O jedenáct let později se vítězem voleb zcela jistě stane ANO 2011, protestní hnutí – Akce nespokojených občanů 2011, v čele s obviněným Andrejem Babišem. Česká politika se dostala do stavu, že najednou českému voliči nevadí, že se premiérem může stát obviněná osoba. Dokázali bychom si ještě před lety představit, že by v případě obvinění v čele politické strany stál Mirek Topolánek, Jiří Paroubek či měl by Miroslav Kalousek nadále podporu pro své setrvání v politice? Ne, jmenovaní by to neustáli. Doma je zkrátka jiná. Předvolební boj už není středem ideologií, ale populistických hesel doplněných o dojemné příběhy, kdy nám každý politický subjekt servíruje pocit o své vlastní dokonalosti a naopak nedokonalosti všech ostatních.
Zejména pravici velmi škodí četnost politický subjektů. ODS má mnoho svých bývalých hlasů dnes u Realistů, Strany svobodných občanů, ale také TOP 09, která vznikla v roce 2009 po neshodách Miroslava Kalouska v KDU-ČSL. TOP 09 je přitom v dnešní době příkladem strany, která nedokázala využít svůj potenciál. Když bylo po prezidentských volbách v roce 2013, tak strana měla zásluhou Karla Schwarzenberga obrovský volební potenciál. Dnes je strana někde okolo 5 % hranici zajišťující vstup do Poslanecké sněmovny. Strana byla čtyři roky v opozici, ale dle preferencí se propadla i pod ODS, které v roce 2013 byla po zatýkání na Úřadu vlády strojena pohřební hostina. ODS samozřejmě nemůže být spokojena s pravděpodobným sobotním výsledkem (8-11 %), ale přežila svoji politickou smrt z roku 2013. TOP 09 se nedokázala vypořádat s rozvodem se Starosti, kteří touhou po větší autonomii zřejmě okusí volební prohru, neboť volební koalice s KDU-ČSL skončila fiaskem a jejich samostatné angažmá nevěští nic dobrého.
VÍTĚZSTVÍ SNÍLKŮ S POPULISTY
,,O čem sním, když náhodou spím“, tak Andrej Babiš, pravděpodobná osoba pověřená sestavením příští vlády, pojmenoval svoji knihu, kde představuje své politické vize, představy o budoucnosti České republiky. Po přečtení knihy velmi těžko můžeme Andreje Babiše a jeho hnutí ANO 2011 velmi těžko někam zakomponovat do politické mapy pravolevého rozdělení. Babiš chce především zaujmout osoby ze všech socioekonomických struktur. O vítězství ANO 2011 nikdo nepochybuje. Hnutí dokonce ustojí i obvinění dvou nejvyšších představitelů z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo. Volby budou mít poprvé v historii samotné České republiky jiného vítěze než ČSSD a ODS. Vítězem se stane občanské hnutí, kterému nejsou vlastní vnitrostranické demokratické principy, velmi rádo by změnilo volební systém do Poslanecké sněmovny z poměrového na většinový, či Senát, horní komoru Parlamentu ČR, považuje za zbytečný orgán.
Andrej Babiš nebude ale jediným vítězem voleb. Volební modely naznačují, že velkým hráčem se stane Tomio Okamura a jeho SPD. Ačkoliv v České republice terorismus není, migrace se nás nedotýká, tak k výraznému úspěchu Okamuru dotlačí právě hesla: NE TERORISMU, ZASTAVÍME MIGRACI. Tomio Okamura má výborný závěr kampaně, vidíme a slyšíme jej všude. Modely volebního chování ze září naznačují, že SPD by mohla dokonce porazit i dvě silné tradiční strany ODS a ČSSD. Nepodaří-li se to, tak volební výsledek SPD bude zřejmě srovnatelný s oběma stranami. Okamura se v poslední fázi kampaně zaměřil na diskreditaci České pirátské strany, která má rovněž našlápnuto premiérově do Poslanecké sněmovny. Naposledy na svůj facebookový profil umístil článek (odkaz: https://www.facebook.com/tomio.cz/photos/a.185333081477515.45875.179497582061065/1778551855488955/?type=3&theater) o snaze Pirátů o legalizaci heroinů. Opět se ovšem jedná pouze o Okamurům hoax. Rétorika Tomia Okamury je manipulativní, kampaň založená na vyvolávání strachu z údajného terorismu. Opět můžeme na příkladu politiky Tomia Okamury vidět, že současný politický střet je nestandardní.
Vítězem voleb budou také Piráti, kteří mají nakročeno ke vstupu do Poslanecké sněmovny, premiérově ve své historii. Program Pirátů sice není příliš komplexní, ale rozhodně Piráti nejsou ohrožením demokracie podobně jako neřízená střela Tomio Okamura. Povolební chování Pirátů je ale nevyzpytatelné. Můžeme pouze spekulovat, jak bude předseda Ivan Bartoš reagovat na koaliční spolupráci s Andrejem Babišem. Za jistých okolností by vítězem voleb mohli být také komunisté, kteří jsou dle svého předsedy Filipa připraveni vládnout. Svoji pozici z voleb 2013 zřejmě uhájí i centristická KDU-ČSL, která v minulosti vstupovala do středopravých i středolevých vlád. Vstoupili by lidovci i do vlády ovládané populisty?
PORAŽENÍ VOLEB? TRADIČNÍ DEMOKRATICKÉ STRANY
Největším poraženým voleb se jistě stane ČSSD. Ano, je možné, že bude členem příští koaliční vlády, ale její vliv bude za posledních deset let nejslabší. Sociální demokracie vládla v době hospodářského růstu, tudíž měla prostor pro svoji sociální politiku. Výsledkem jejího vládnutí je pouze nárůst vlivu exministra financí a lídra ANO Andreje Babiše.
Poraženým znovu zůstane i ODS, která si po své klinické smrti z roku 2013 představovala větší nárůst preferencí. Reálný nárůst preferencí od voleb 2013 totiž může být v rozmezí 0 – 4 %, což je na opoziční stranu málo. Zástupci ODS byli v Poslanecké sněmovny vidět i slyšet, ale volič zkrátka není úplně přesvědčen o další šanci pro stranu s 25 letou historií.
Větším poraženým než ODS bude ale Kalouskova TOP 09. Strana se nalézá nad propastí mimo Poslaneckou sněmovnu. Karel Schwarzenberg již dávno není magnet na hlasy jako v roce 2010 či 2013. Nová star strany Dominik Feri sice zaujme mladé voliče, ale nemá co nabídnout střední a starší generaci. Ať už se TOP 09 do Poslanecké sněmovny dostane nebo ne, tak se blíží konec Miroslava Kalouska, protože jeho strana 10 % (volební úspěch dle Miroslava Kalouska) dosáhne velmi obtížně. Miroslav Kalousek cítí, že rétorika antibabiš nezabírá. Strana proto změnila kurz a začala zbrojit proti ODS, ke které má vyjma proevropské politiky velmi blízko.
