I jeden odevzdaný volební lístek má váhu

Každý jedinec, v našem případě občan České republiky, má právo na svobodnou volbu. Nikdo nemůže nikomu nakázat, aby odevzdal hlas určité straně, která se ve volbách do Poslanecké sněmovny České republiky nachází na kandidátní listině. Této svobody je dle mé úvahy využíváno velice málo, neboť ze všech oprávněných voličů k volbám dorazí něco okolo 2/3. Ve volbách bychom se měli rozhodovat podle nejlepšího usouzení, abychom po odevzdání hlasovacího lístku měli čisté svědomí, že jsme odvolili správně. Ovšem jak před volbami zjistím, že volím správnou stranu? Měl bych si pečlivě nastudovat volební program té strany, které hodlám odevzdat svůj hlas, abych podle svého zdravého rozumu posoudil: zda nedávám hlas populistické straně, která svůj program založila na nereálných slibech a hlavně zda se také vůbec se samotným programem ztotožňuji.

Pokud chceme politiky aktivně kritizovat, měli bychom jít k volbám a vyjádřit svůj názor odevzdáním platného hlasovacího lístku, protože i jeden hlas má velkou váhu, i když efekt nemusí být viditelný na první pohled. Ať už volíme stranu parlamentní či neparlamentní měli bychom si uvědomit, že strany za svůj volební výsledek obdrží finanční příspěvek dle počtu získaných hlasů, či preferencí. Každá strana, která obdrží nad 1,5% dostává za každý hlas 100Kč, nad 3% dostává strana navíc 6mil. ročně + za každou 0,1% dalších 200 000Kč a když náš favorit bude zvolen do parlamentu, tak obdrží 500 000Kč ročně za každý získaný mandát na začátku volebního období. Nejedná se o malé cifry. Chceme-li  volit malou stranu, tak hlas není zbytečný z těchto hledisek: 1. Můj favorit obdrží více než 1,5% a bude dostávat různé finanční příspěvky, které by mohly pomoci v dalších volbách pro lepší kampaň v masmédiích, ale také pro pořádání mítinků, kde by mohla naše strana oslovit více voličů a my bychom mohli doufat v lepší výsledek v dalších volbách. 2. Nedávám hlas větší straně (která mi je také vcelku sympatická, ale neztotožňuji se programem), která by měla šanci porazit stranu „nepohodlnou“. V tomto případě bych totiž mohl oslabit vývoj mé favorizované malé strany, neboť by nedostala příslušný příspěvek. Chci-li volit velkou stranu, tak můj jediný hlas není také zbytečný, protože strana obdrží finanční příspěvky, ubírám na síle konkurenčním stranám.

                K volbám by měl jít každý, ale ne za každou cenu. Pokud se někdo o politiku skutečně nezajímá, je mu vývoj v naší krásné republice lhostejný a nekritizuje politiky, myslím, že má právo nejít k volbám. Během svého rozhodnutí koho volit bychom se neměli nechat ovlivnit předvolebními průzkumy. Průzkumy mohou být udělány na míru určité politické straně a mohou se tedy výrazně lišit od skutečných výsledků. Myslím, že ve volbách by měl každý rozhodnout podle svého nejlepšího uvážení a aby měl po práci, kterou vykoná jeho strana čisté svědomí bez ohledu: zda se bude jednat o stranu parlamentní či neparlamentní.