Prezident není „Otec Napravitel“

Zaznamenávám vcelku pořád, tedy furt, jistý nepřehlédnutelný tlak, aby prezident, jako „zachránce demokracie“, jako jakási „pojistka moci“, „Otec Napravitel“, odmítl jmenování některých kandidátů na ministry.

Nezdá se mi to. Nezdá se mi to jako ekonomovi, nezdá se mi to ani jako občanovi.

Má to pár důvodů, které považuji vcelku za podstatné.

Za prvé a především prezident není pojistka demokracie, nemá být pojistka demokracie, není to žádný všeznalý hodný strýček (nebo teta), který má napravit rozmary nezdárných příbuzných (občanů).

Máme parlamentní demokracii, kde je suverenita moci rozložena vcelku vyváženě mezi dvě komory Parlamentu, prezidenta, vládu a soudy.

Prezidentovi jsou vloženy do rukou určité pravomoci specifického střihu.

Mezi ně nepatří, a to skutečně nepatří, dohled nad exekutivou, tedy mocí výkonnou. Má jistou (nikoliv úplnou) volnost v tom, koho jmenuje premiérem a dokonce se v této rovině nemusí ohlížet na výsledky voleb. Může pozdržet procesy, kdy je ustanovena po volbách vláda, může o té vládě vést silnou diskusi, může politickými kroky eliminovat dočasně (dvě jmenování premiéra ze tří celkových) či dokonce (za nějaké specifické situace) trvale vítěze a nasměrovat zemi k vládě bez něj - pokud to celkové skóre voleb umožňuje.

Ale velmi správně nemůže tento výsledek zcela obejít a jednat bez ohledu na něj.

Od toho je totiž parlamentní demokracie. Jinak bychom měli prezidentský systém.

Za druhé: Ve finále platí, že skutečným suverénem jsou občané (přesněji ti, kteří využili volební právo především ve sněmovních volbách). Z jejich vůle vznikne poměr hlasovací síly jednotlivých stran a hnutí a tento poměr je to, kde vše začíná a končí.

Voliči v důsledku a přes všechny jiné možnosti a varianty, které jsou teoreticky na stole, prakticky však nikoliv, rozhodli, že suverénem pro příští čtyři roky je „kolektiv autorů“ ANO-SPD-Motoristé. Z této logiky pak platí, že jakkoliv je směšné mít jako premiéra někoho, kdo neumí česky a je i jinak více než problematický, tak voliči vložili odpovědnost za výkonnou moc v zemi do rukou Andreje Babiše. Tečka, tak to je.

Za třetí: Někomu se to líbí. Někomu se to nelíbí, ten nechť prská, demonstruje a celkově pracuje již nyní na tom, aby byl Andrej Babiš ve volbách následujících spláchnut do propadliště dějin. To je svaté právo nespokojených a hurá do toho. Není naprosto nic špatného na tom udělat mu z následujících čtyř let peklo.

Za čtvrté pro příklad: Konec konců končící koalice alias budoucí opozice například nemusí přistoupit na změny jednacího řádu Sněmovny, může změny podpořit pouze, pokud se budou týkat až toho následného vládního období a může nechat Andreje Babiše ochutnat jeho vlastní medicínu nekonečných nočních jednání, smát se mu přitom do obličeje a pěkně ho dusit ve vlastní šťávě. Koaliční (budoucí opoziční) voliči to jistě povětšinou ocení. Ostatně pomsta chutná nejlépe za studena. Blokování jakéhokoliv pokusu projednat změnu jednacího řádu bez dohody s nevládními stranami se dá provádět, pokud bude mít opozice dostatek odhodlání, klidně týdny, měsíce i roky. A až se budoucí koalici změnu prosadit podaří, je možné ji napadnout u Ústavního soudu (jakkoliv pravděpodobně neúspěšně) s argumentem, že není možné měnit pravidla tak zásadním způsobem během trvajícího mandátu, ale lze to až od vzniku mandátu příštího. To celé zaměstná vládu na pěkně dlouho, což (mimochodem) bude nesporně užitečné.

To je politika, a čím více budou lidé z ANO, SPD a Motoristů kňučet na téma parlamentní žvanírna, tím lepší bude nálada těch ostatních.

Za páté: Ale je nedospělé a možné i trochu hloupé chtít po prezidentovi, aby se dopouštěl stejně extenzivního výkladu Ústavy, jako jeho neslavný a ostudný předchůdce. Když to dělají politici končící koalice, chtějí vlastně jen to, aby prezident odpracoval za ně něco, co dříve nezvládli sami a co by měli dělat v budoucnu oni.

Za šesté: Plnou zodpovědnost za vládu, za její složení, schopnosti a efektivitu nese v této zemi premiér. Pokud bude mít na postech ministrů zahraničí, životního prostředí, vnitra nebo třeba financí či čehokoliv jiného neschopné, všeho schopné, hloupé, úplatné nebo jakékoliv jiné lidi, je to jeho odpovědnost. Tečka.

Jistě. Ti lidé, pokud se takovými ukážou, což není jisté, napáchají určité škody, možná i škody značné. To ale není chyba prezidenta, že je jmenoval, to je chyba premiéra, že si tuto cestgu vybral. Jestliže se diplomaté a politici jiných zemí budou dívat na Filipa Turka jako na poťouchlého dětinského neonacistu, nesporně to uškodí České republice, jistě to přinese nějaké škody na reputaci a asi i škody skutečné, ale odpovědnost za to ponese Andrej Babiš. A samozřejmě v jistém smyslu voliči, kteří ho poslali do funkce a kteří poslali do sněmovny SPD a Motoristy. Ale to je jejich věc, třeba se jim to bude líbit a budou spokojeni. Úlohou budoucí opozice přece je, aby spoluobčany přesvědčila, že ta volba byla chyba. Čili blbost.

Shrnuto: Prezident by měl jmenovat vládu tak, jak ji Andrej Babiš navrhne. Měl by k tomu říct své, měl by klidně některé členy označit jako (z jeho pohledu) nevhodné, ale zároveň by měl zdůraznit, že odpovědnost za vládu má premiér, nikoliv prezident, protože tak to říká Ústava. Mohl by, pokud by se mu zachtělo, zdůraznit, že některé lidi jmenuje jen se sebezapřením a nerad, může jim prostě namazat schody podle libosti, užít si to. To je zase jeho politika a jeho plné právo. Bude mít později spoustu času na to, aby tu a tam, když se to bude hodit, poznamenal suše a po anglicku něco bolestivého o jejich (případných) přešlapech.

Osobně si skoro myslím, že Andrej Babiš doufá, že za něj prezident bude tahat z ohně kaštany a pálit si ruce. Být prezidentem, tak to nedělám.