Kdo byl opravdu nejhorším ministrem financí v dějinách České republiky?

Jak teď Lukáš Kovanda a podobní blouznivci pořád dávají na odiv, že umí zkopírovat graf a opakují, jak tato vláda měla strašný podíl na růstu dluhu vzato k produktu, chce to trochu uvést do souvislostí.

Takže se podívejme na to, jaké schodky ve vztahu k HDP zaťali kteří ministři financí. Všímejte si, prosím (viz tabulka), také vývoje HDP v posledním sloupci, to je dost podstatné.

Vítěz je čistě podle čísel Alena Schillerová a obě její umístění na čele pelotonu jsou procentuálně o parník. Zatímco rok 2020 bych jí asi zase tolik nevyčítal, jakkoliv skutečné výdaje na řešení covidu naprosto neopravňují tu neskutečnou sekyru (viz velmi, velmi, velmi kritické zprávy NKÚ), tak rok 2021 a její první místo by měly vstoupit do dějin ekonomiky jako nejhorší výkon ministra financí ever. Kdyby...

Kdyby nebylo snaživého Bohuslava Sobotky a roku 2006, kdy zvládnul pod pevným vedením vedením Jiřího Paroubka (a Marťanů?) vytvořit schodek 2,76 procenta HDP, což by nebylo tak strašné, jenže při růstu ekonomiky 7,1 procenta (ááááuuuuu!!!). To je přinejmenším konkurenceschopné paní Schillerové.

O tom příběhu volebního roku 2006 se dá říct jediné: Stálo to takový prachy a přitom na nic. Ani tohle rozhazování a rozdávání ve velkém totiž nepomohlo ČSSD vyhrát. Protože volby skončily známým patem 100 na 100. Za Sobotku pak podle daných not utrácení dokončil Vlastimil Tlustý, budiž mu ale přiznáno, že nemohl jinak a připravil vcelku slušný rozpočet na rok 2007. Do té vířivky ale fakt neměl lézt.

Čili je to otázka, koho dát na pozici „the best of the best“, protože oba výkony jsou z hlediska pokusu zavraždit státní finance opravdu mimořádné. Osobně volím přece jen Alenu Schillerovou. Byly to sice těžké časy, ale po tom děsném zářezu 2020 pokračovat ještě větším, to opravdu chtělo silnou vůli.

Zpět k tabulce. I na třetím místě je v podstatě Alena Schillerová. Fialova vláda sice rozpočet pro rok 2022 za cenu rozpočtového provizória přepracovala, ale samozřejmě hlavní obrysy zůstaly. Jen na okraj: Paní ministryně tam původně namalovala schodek ještě o 16 miliard vyšší, než byl reálný výsledek, takže to třetí místo ji patří naprostým právem. (K tomu ještě viz poznámka na konci textu.)

Čtvrté místo finančního mága Miroslava Kalouska je vůči němu nefér, to byl fakt ekonomicky špatný rok, tam si to vyžral za celý svět a globální krizi. Nebožtík Eda Janota na místě pátém měl problém, že úřednická vláda Jana Fischera byla ve sněmovně vskutku v těžké pozici a ten rozpočet tehdy byl úlitbou na všechny strany.

Strašně se mi libí několik souvislostí, které nejsou na první pohled vidět. Všimněme si častého výskytu pana doktora práv Sobotky v tabulce. Ale ve skutečnosti nebyl zase tak špatný ministr financí, jak by se mohlo zdát. Nicméně s postupem premiérů od Vladimíra Špidly (Zdroje jsou!) přes Stanislava Grosse k Jiřímu Paroubkovi se postupně prohlubovalo zoufalství ČSSD a s ním i potřeba rozdávat skutečně plnými hrstmi. A pan doktor sice protestoval (opravdu, je to tak), ale poctivě k tomu v rámci stranické loajality svítil.

I druhé umístění Miroslava Kalouska v tabulce loserů úřadu správce pokladu je vůči němu trochu nefér. Rok 2011, svět se rozkoukává z finančního kolapsu a po více než roční vládě „úředníků“ během v podstatě ústavní krize vzniklé pádem Topolánkovy druhé vlády (Vlastimil Tlustý mává z vířivky), a po zrušení předčasných voleb plánovaných na podzim 2009 a po protažení „překlenovací“ vlády až do června 2010, byla spousta věcí v rozpadu. Do toho nastupuje Kalousek a poměrně narychlo sestavuje rozpočet na rok 2011 navíc v ekonomicky značně nejasné situaci. Výsledkem je v dané době čtvrtý nejvyšší schodek dosavadní historie. Vtipné je, že pak Kalousek roky poslouchal, jak s Nečasem „přiškrtili brutálně“ ekonomiku a zavinili návrat krize v letech 2012 a 2013.

Na jedenáct je oproti obvyklým deseti počet položek tabulky rozšířen proto, aby se nám zde alespoň jednou nepřímo objevil i Miloš Zeman (a já mohl napsat připravený bonmot). Pavel Mertlík patřil nesporně k odborně nejkvalitnějším ministrům financí z hlediska toho, jak rozuměl oboru. Ale jeho spor s tehdejším premiérem nemohl dopadnout jinak než historickým zápisem. Miloš Zeman právě procházel jedním ze svých manických keynesiánských období (to je ten bonmot) a pro „nastartování růstu“ by prodal i vlastní matku (bonmot – bonus). Skutečně hodně vtipné přitom je, že nyní s oblibou kritizuje končící vládu za neschopnost zkrotit schodky. Ale sebekritický pohled se v jeho zásobárně pohledů „mám upito“, „mám hodně upito“, „rozšafný strýček z Moskvy“, „eeee“, „žertéř“ a „to si musím promyslet“ nevyskytuje.

Tož tedy tolik k otázce nejhorších ministrů financí v našich nedlouhých dějinách. Za mne je na stole volba Alena Schillerová versus Bohuslav Sobotka. Neumím se rozhodnout. Ale asi Schillerová.

Logicky se naskýtá otázka, kdo byl nejlepším ministrem financí.

Nejvíc diplomů s pěknými vodotisky a plasticky tištěnými erby měl asi Kalousek. Jen na okraj: Je známo, že nejvíc čestných doktorátů na světě má Václav Klaus, ale ten nikdy nebyl českým ministrem financí, takže nepřichází do úvahy. Šanci tedy mají i jiní. Třeba Ivan Kočárník, pokud si ještě vzpomínáte. Ten má naprosto mimořádnou výsadu, že z jeho pěti rozpočtů byly tři přebytkové. Ale také se psaly jiné časy a když přišla krize, tak úplně nestíhal. Nicméně: Horký kandidát.

Někoho možná překvapí jako možnost Ivan Pilný (ANO). Na něj si už asi nikdo nevzpomene, ale ten sestavil a prosadil rozpočet na rok 2018 (ve funkci však skončil v prosinci 2017). Díky němu Alena Schillerová ve svém funkčním období dosáhla hned na startu jednoho přebytku. Jenže nikoliv jako autorka, jen jako vykonavatel. I když: I to se samozřejmě počítá, to by bylo hloupé snižovat. Nicméně v tom dalším roce 2019 navzdory pěknému ekonomickému růstu dosáhla krásného schodku 0,5 procenta HDP, takže tím se jedna zásluha maže jedním zoufalstvím.

Ale zase je třeba z principu objektivity říct, že Pilný navrhnul rozpočet schodkový -50 miliard (ta suma je v příslušném zákonu), což na tu dobu bylo dost. On asi dobře věděl, že tam má podhodnocené příjmy (ty podhodnocené opravdu byly a trhy to dobře věděly), takže předpokládám, že to ve fázi plánu směřoval právě k tomu mírnému přebytku, který byl na konci.

Tak je potřeba se ostatně koukat na celou tu tabulku. Někdy byly plány krásné a realita do toho hodila vidle. Jindy byly plány fuj, ale překvapivě z toho nebyl hnůj. Vysvětlovat to u každého roku zvlášť by znamenalo napsat blog pro vyslovené fajnšmekry.

Jak ho fakt nemusím, tak bych nevyloučil, že pro někoho by tím nejlepším ministrem financí mohl být Andrej Babiš. Poměr jeho přebytků a schodků je 1:2, což je na místní poměry krásné. Ale: Měl to strašně jednoduché, protože tu práci dělal během konjunktury. A toho přebytku dosáhnul příšerným vybrakováním rozpočtových rezerv a aktiv státu, což pak za covidu chybělo. Čili za mne to sice vlastně nedělal nějak špatně, ale jako jednička určitě ne.

Takže nakonec bych se za sebe rozhodoval v bitvě dvou Ivanů. Kočárník versus Pilný.

Začnu Pilným. Sice to dělal dohromady asi sedm měsíců, ale co vím, tak se alespoň pokusil začít strukturální reformy rozpočtu a celého systému okolo. Jistě, narazil. I proto vlastně chvíli po nástupu do úřadu oznámil, že nebude ve volbách kandidovat a nebude ani pokračovat v politice a že sotva do ANO vstoupil, tak zase končí. Nicméně i tak mu lze přiznat ne příliš častý pokus s tím bincem,který máme místo rozpočtu, něco udělat.

Z hlediska fajtických výsledků byl nejlepší nesporně Kočárník. Když byl na ministerstvu, chodíval jsem občas k němu do kanceláře pokecat a na víno, povětšinou i s oním zmíněným Edou Janotou. Kočárník věděl naprosto přesně, co je třeba strukturálně reformovat, jak přenastavit celý rozpočtový systém a mimochodem předpověděl v podstatě doslova, jak se utopíme v mandatorních a kvazimandatorních výdajích. Rozumněl tomu po Janotovi asi nejlíp. Ale nikdy to, co věděl, nepřekročilo práh jeho kanceláře. Alespoň tak, aby to šlo ven ze stranických kroužků.

Tak já bych asi zvedl ruku pro toho Ivana Pilného. Ten si alespoň čestně natloukl. A na okraj. Jak je teď módní říkat, že Stanjura je neschopný a takový či onaký, tak za mne to v rámci možností zvládnul vlastně excelentně. Při zdi, ne moc odvážně, ale většina lidí, co ho kritizuje, nemá o rozpočtu nejmenší ponětí.

Dal bych ho na třetí místo, asi s Kalouskem a nostalgicky s Edou Janotou. Ale nikomu to nevnucuji. Vlastně bych tam možná hned za ně vlípnul toho Andreje Babiše.

A doplnění: Kdyby měl snad někdo pocit, že má v hlavě jiná čísla schodků a procent poměru k HDP, tak tady tady je řeč jenom a pouze o státním rozpočtu a poměru schodku rozpočtu státu k produktu, nikoliv o konsolidovaných veřejných financích nebo o vládních institucích. To jsou pak samozřejmě trochu jiná čísla, ale z dost významné části mimo dosah pravomoci ministra financí.