Jak se stalo, že Hana Lipovská mizí z Rady.

Hana Lipovská je jednou z komet českého veřejného života. Před rokem ji znalo nemnoho lidí jako poněkud podivnou blogerku zabývající se ekonomikou, křesťanstvím a několika dalšími poněkud odtažitými tématy.

Pak ji do Rady České televize dostala specifická volební radniční koalice ANO – SPD – KSČM – Trikolora – Volný blok, která se ustanovila s cílem změnit poměry v Radě a postupně převzít kontrolu na nejvýznamnějším veřejnoprávním médiem. Lipovská byla jednou z hlavních postav plánu „nasaďme ČT vši do kožichu“. Smysl byl jednoduchý: Dát najevo vedení ČT, že pomsta je blízko a nepřátelé si už brousí své rituální nože.

Lipovská byla velmi vhodná postava na čeření vody. Kontroverzní, poněkud zvláštní postava, která dokázala „pravoláskaře“ a „pražskou kavárnu“ a konce konců obecně liberály rozžhavit doběla, přitom ale na všechny pochybnosti o její příčetnosti šlo odpovědět, že jde přece o "renomovanou ekonomku“, že konečně někdo bude „hlídat“ ekonomiku České televize.

Základem oné „tiché koalice“ za zvolení Hany Lipovské byla osa Babiš – Okamura. Nepochybujme o tom, že oba protagonisté byli nepříjemně překvapeni tím, když v sobě Lipovská objevila nebývalé politické ambice, trochu mesiášského komplexu, obdiv k Janě Bobošíkové (zvláště absurdní) a zalíbení v proslovech k lidu. Místo aby pitvala každý řádek výročních zpráv ČT a zaměstnávala její vedení reálnými i absurdními problémy, stále více se zabývala vlastními ambicemi.

Zlí jazykové tvrdí, že Lipovská klepala s nápadem vstoupit do politika a kandidovat usilovně na brány SPD, ale marně. Koketovala prý i s Trikolorou, nicméně nakonec vsadila na koně, který chvíli vypadal hodně slibně a růstově – na Volný blok. Nenechme se zmást tím, že teď zrovna to naopak vypadá jako sázka na koně mrtvého. To platí možná z dnešního pohledu, ale kdo to měl tehdy vědět, že?

Pozorovatelé práce Rady už dávno upozornili, že v posledních měsících přestali Lipovskou podporovat uvnitř Rady i ti, kteří původně s ní šli v jednom šiku. Najednou neprohrávala hlasování o hlas, jako v dobách největší slávy, ale občas zůstala sama (neslavně jako kůl v plotě). Obvyklé vysvětlení znělo, že Lipovské návrhy byly tak nesmyslné, že ani podpořit nešly. Ale nenechme se mýlit. Nulová podpora nebyla výsledkem prozření oněch radních. Byla výsledkem politické diferenciace. Ve chvíli, kdy se Lipovská otevřeně stala součástí podnikatelského projektu Volný blok, ze spojenkyně se stal soupeř. Její dřívější podporovatelé totiž hráli a hrají v kombinovaných barvách SPD – ANO.

Za pádem Hany Lipovské a jejím vykopnutím z Rady je jenom a pouze naštvání na bývalou spojenkyni, která porušila pravidla hry. Místo vděku k těm, kteří ji zařídili post v Radě, se rozhodla tuto pozici použít jako katapult do politiky v pravém smyslu slova. A to už bylo moc. Samozřejmě opozice se chopila příležitosti pošťouchnout soupeře, vytvořila na Lipovskou tlak a předložila návrh na její odvolání. Radniční volební koalice ANO – SPD – KSČM – Trikolora a Volný blok se nutně rozštěpila. Společný zájem zmizel a zůstala jen rivalita a nepřátelství.

Vzestup i pokles šancí Lubomíra Volného závisí na tom, nakolik schopně okopává kotníky Tomia Okamury. Pokud uspěje a dostane se do sněmovny, tak to bude na vrub a doslova na Okamurův účet. To asi chce trochu detailnější ekonomickou argumentaci.

Okamura a Volný (a trochu i Trikolora) soupeří společně o zhruba 18 procent potenciálních hlasů. Při běžné účasti ve sněmovních volbách jde o bitvu o nějakých 850 tisíc hlasů. Každý jeden ten hlas jsou peníze, konkrétně 100 korun za kus. Takže tady jde o 85 milionů korun jenom za získané hlasy.

SPD třeba za volby 2017 dostalo od státu za hlasy pěkných 53,9 milionu korun. A od té doby čerpá Okamura ročně pravidelně dalších 35 až 41 milionů. Záleží na tom, zda právě jsou nebo nejsou některé volby a podobně. Ale nad to ještě každá parlamentní strana (tedy za 5 a více procent voličů) dostává 10 milionů na rok, plus peníze za každého poslance a každého senátora, za zastupitele a tak dále. Tohle je alespoň v základním popisu finanční balík, na který zaútočil Volný a který chce odklonit od Tomia Okamury k sobě.

Nechat Veselému ve funkci Hanu Lipovskou, to by bylo od Tomia Okamury hloupé. Díky členství v Radě by mohla mít větší prostor v médiích, větší relevanci než jiní kandidáti. Mohla by Volnému pomoci sebrat Okamurovi část jeho vysněných peněz.

Samozřejmě problém pro SPD už nastal. Vždyť Hana Lipovská se stala v určité části společnosti celebritou a nesporně získala nějaký vliv. Její odvolání navíc může někoho popostrčit k urnám a k podpoře její formace. Ale pokud by zůstala ve funkci, problém a rizika pro SPD by byly větší.

Proto se z rozhodujících partnerů předchozí koalice za její zvolení stala „tichá“ koalice za její odvolání. A jen a jenom proto už Hana Lipovská není členkou Rady.

Samozřejmě SPD nehlasovalo přímo pro její odvolání. To by se i jinak velmi tolerantním voličům SPD (kteří Okamurovi prominuli i objímání s cizokrajnými kráskami a tanečky v arabských rytmech) těžko vysvětlovalo. Ale když Lubomír Volný hřímal směrem k Okamurovi, že ten přece není krysa a ať pomůže s obstrukcí, žádnou podporu od SPD nedostal. K Trikoloře ani křičet o pomoc nemohl – ta se do sněmovny vůbec nedostavila, aby chránila bojovnici proti vedení ČT. A komunisté, další podnikatelský projekt ohrožený konkurencí Volného bloku, tiše přihlíželi.

Hlasovací odvolávací mašinu dodala liberální opozice plus liberální sociální demokracie a v největší míře ANO. Stejné ANO, které hlavní sílu dodalo pro zvolení Hany Lipovské. Takže jak bylo její katapultování do pozice v Radě výsledkem dohod především ANO a SPD, tak i sesazení této nevděčnice bylo výsledkem dohody stejných partnerů.

Ono o peníze jde vždycky až na prvním místě.

P.S. (14:11): Pro Pavla Buchtu (88 301) a možná další, kteří nechtějí pochopit a podsouvají větám jiný smysl. Popisovaný princip neříká nic o spiknutí AB. Na dřeň zjednodušeně zní tak, že Volný blok (tedy Hana Lipovská) mohou ve volbách uspět jen na úkor Tomia Okamury. Okamura tedy měl zájem odvolat Lipovskou z Rady - hlas pro Volného znamená méně peněz pro Okamuru. Babiš mu vyšel vstříc, protože silnější Okamura je pro povolební vyjednávání lepší, než Okamuru oslabený odlivem hlasů k Volnému. Žádné spiknutí, prostě jen vcelku jednoduché kupecké počty. Konec hlášení!