Nový šéf Ústavu pro studium totalitních režimů, Jiří Pernes, se v minulých dne ujal své funkce. Jeho první kroky – čistka ve vedení Ústavu - potvrzují pochyby, které se objevily již při jeho volbě před několika měsíci. Veřejnost se oprávněně táže, zda nebyl příslovečný kozel učiněn zahradníkem.
Že nový ředitel instituce, která má mimo jiné přinášet svědectví o zločinech komunismu, docházel do kursů Večerní univerzity marxismu-leninismu (VUML), je možná problematické, ale nepředstavuje to úplně ten největší problém. Vážnější je, že tuto skutečnost zamlčel při výběrovém řízení a uvedl tak v omyl ty, kteří o uchazečích rozhodovali. Jistě se při pohovorech ani nepochlubil, že v knize o dějinách Slavkova oslavoval Vítězný únor. Informace, že StB vedla Pernese coby kandidáta tajné spolupráce, je jenom „třešničkou na dortu“.
Není divu, že trpělivost ztratily i takové osobnosti, jako je Jiří Gruša, spisovatel, diplomat a disident, nebo Eduard Stehlík, významný vojenský historik. Na protest proti jmenování pana Pernese vystoupili z vědecké rady Ústavu. První jmenovaný dokonce v rozhovoru zmínil, že Pernes ředitelskou funkci získal díky politickým tlakům a kontaktům. Osobnost formátu Jiřího Gruši nemá potřebu lhát, ani zkreslovat skutečnost, takže můžeme jeho slovům věřit. Stejně tak se nelze divit předsedkyni Naděždě Kavalírové, dlouholeté předsedkyni Konfederace politických vězňů, že odmítla podepsat jmenovací dekret.
Lze se ptát, cui bono, v čí prospěch byl Jiří Pernes dotlačen do čela Ústavu? Jiří Paroubek se odporem k Ústavu nikdy netajil a také netají, jaké má s touto institucí úmysly. I přes mediální proklamace doufá ve vládu ČSSD s tichou podporou komunistů, pro které představuje Ústav nepřítele číslo jedna. Co jiného přesvědčí komunisty více o spolupráci, než likvidace nenáviděné instituce?
Pan Pernes se k tomuto bude skvěle hodit. Nějakou záminku socialistům a komunistům už určitě poskytne. Ti jsou prozatím spokojeni, že mají v Úřadu potenciálního trojského koně, ve kterého se zahradnický kozel může zanedlouho proměnit. Celou situací by se měl na dubnové schůzi zabývat Senát a doufám, že Jiřího Pernese šetřit nebude. Statisíce lidí trpících za komunistického režimu si to alespoň symbolicky zaslouží.
