Jak se vyrovnat se stárnutím populace?

Ve svém minulé stati jsem psal, že někteří politici mají nebezpečnou tendenci strkat hlavu do písku před problémy a hrozbami, jejichž řešení není úplně populární, o to více však potřebné. Není lepší případ, než problematika stárnutí populace. Všichni o tom hovoří, ale neopomenout dodat, že to je věc, která nás možná čeká za 30, 40 let, teď se nic neděje. Je to velká mystifikace a lež. Ten problém tady již je a s ním i velmi negativní dopady na naše zdravotnictví. Jak problém, tak i jeho projevy budou narůstat.

Chceme – li prosadit účinná řešení, musíme si ty dopady popsat. Jaké jsou? Roste nám počet obyvatel v důchodovém věku a logicky klesá počet těch ekonomicky aktivních. Jinak řečeno, každý rok nám o desetitisíce klesá počet občanů, kteří do systému všeobecného zdravotního pojištění platí a přinášejí zdroje ze svých příjmů a naopak nám prudce narůstá počet pojištěnců, jejichž náklady na péči (rozumějme výdaje systému zdravotního pojištění) jsou výrazně nadprůměrné. Již dnes je podíl těch pojištěnců, kteří platí do systému pojištění ze svých mezd či podnikání menšinový, je to jen 40% pojištěnců. Každý rok zde tedy vzniká větší a větší finanční pnutí. Pokud nezasáhneme včas, nebudeme mít dostatek prostředků na moderní, dostupnou a účinnou léčbu nejen dnešních seniorů, ale i těch, kteří se do důchodu dostanou za několik let. Není možno věřit tomu, že záchranu představuje nějaký mimořádný přísun prostředků státního rozpočtu. Při stavu veřejných financí a astronomických deficitech to prostě není možné. Úspěch bude, pokud se podaří garantovat každoroční valorizace platby za státní pojištěnce a s tím související růst příjmů systému. Proto musíme hledat řešení také jinde.

Druhý projev je měnící se potřeba struktury a rozsahu zdravotních potřeb, především v oblasti zdravotně sociálních, ošetřovatelských, paliativních a následných služeb. Tomu neodpovídá změna struktury zdravotnických zařízení ani úhradové mechanismy a podmínky. Dodnes neexistuje účinné a funkční propojení sociální a zdravotní péče, přičemž drtivá většina klientů potřebuje oboje a je v praxi nemožné mezi tím udělat dělící hranici. Stávající resortismus projevující se v oddělení typů zařízení, v oddělení financování je neefektivní, až škodlivý. Potřebujeme definovat poskytovatele a zajistit financování z jednoho zdroje, které v sobě bude zahrnovat činnosti jak ošetřovatelské, tak výkony sociální péče. Pokud jde o ryze zdravotnická zařízení, potřebujeme více kapacit následných lůžek, paliativní a domácí péče na úkor akutních a potřebujeme tomu odpovídající změnu struktury úhrad zdravotních pojišťoven.

Řešení ODS jsou proto následující:

1. Sociálně citlivá, časově rozfázovaná a zodpovědná důchodová reforma.
2. Účinná definice standardu péče hrazené ze zdravotního pojištění, skutečné vymezení nadstandardu a vytvoření dostatečného prostoru pro systém komerčního připojištění a s ním spojených dodatečných prostředků pro náš zdravotní systém.
3. Pravidelná valorizace platby za státní pojištěnce v závislosti na růstu průměrné mzdy.
4. Zavedení dobrovolného ošetřovatelského připojištění s daňovým zvýhodněním.
5. Definice dlouhodobé péče a hrazení sociálně zdravotních a ošetřovatelských služeb z jednoho zdroje.
6. Aktivní úhradová politika ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven směřující ke změně struktury péče v jednotlivých zdravotnických zařízeních, podpora následné, domácí a paliativní péče.
7. Skutečné zapojení krajů, měst a obcí při vytváření dostatečných kapacit sociálně zdravotních služeb.

Navrhovaná opatření jsou skutečným řešením obou hlavních problémů spojených se stárnutím populace. Lepším využitím stávajících prostředků v systému a vytvořením nových zdrojů financování garantují dlouhodobou finanční stabilitu a tedy garantují i zachování dostupnosti moderní a účinné péče. Navrhovaná řešení rovněž směřují k vytváření odpovídající struktury sociálně – zdravotní péče, vhodného typu poskytovatelů a řeší jejich financování.