Financování zdravotnictví na rozcestí

Finanční stabilita zdravotnického systému je podmínka nutná pro to, aby systém dlouhodobě kvalitně fungoval, aby byl schopen naplňovat své poslání. Tj. léčit efektivně, účinně a včas občany České republiky. Je to rovněž podmínka proto, aby vytvářel atraktivní a stabilní prostředí pro zdravotníky, ať už jako zaměstnance nebo jako soukromě podnikající osoby. Z nedávné minulosti máme dostatečnou zkušenost, jaké drastické a negativní dopady na pacienty i zdravotníky způsobují dluhy. Vzpomeňme na vyhlášky z let 2005 a 2006 zakazující přijímat a léčit nové pacienty, striktní limitace, 5-ti měsíční prodlení v platbách zdravotních pojišťoven, utracené miliardy na v minulosti opakující se oddlužení státních fakultních nemocnic.

Ekonomická stabilita a nezadlužování systému se proto musí týkat veřejného zdravotního pojištění (pojišťoven) i poskytovatelů péče, neboť významná většina z nich je rovněž veřejná (např.státní a krajské nemocnice). Přestože se nám podařilo systém veřejného zdravotního pojištění ozdravit i ekonomicky stabilizovat a fakultní nemocnice přeměnit na prosperující a nezadlužené instituce, musíme se dívat do budoucna a neusnout na vavřínech.
Chceme-li skutečně vytvořit dlouhodobou rovnováhu, musíme si nejprve realisticky popsat, jaké jsou příčiny a důvody finanční nestability a pro ně navrhnout účinná řešení.
Hlavní příčiny vidím tři a na ně navrhuji konkrétní řešení:

Krátkodobé, aktuální, související s probíhající hospodářskou krizí. Ta se projevuje především výrazným propadem příjmů. Pokles HDP, snižování mezd, růst nezaměstnanosti i krachy firem způsobuje, že zdravotní pojišťovny vyberou výrazně méně, než předpokládaly. Jen letos je propad oproti očekávaným příjmům více než 12 miliard a prognóza na rok 2010 není optimističtější. Naopak poptávka po zdravotních službách (rozumějme výdaje na zdravotnictví) jsou na krizi téměř nezávislé, tedy nejsou jí nijak ovlivněny a sníženy. Tento rozdíl mezi reálnými příjmy a výdaji musíme řešit opatřeními s okamžitým efektem, které rozdíl odstraní či sníží. Opatření musí mít být na straně příjmů i výdajů a nesmí se negativně projevit na dostupnosti a rozsahu péče. V době krize je navýsost nutné také zpřísnit podmínky regulace a včasného, účinného dozoru státu nad fungováním zdravotních pojišťoven. Bez těchto opatření se krize projeví ve snížení rozsahu pacientům poskytované péče a ve zhoršení podmínek zdravotníků.

Opatření na výdajové straně – úspory 5 miliard ročně

1. Dočasné snížení cen a úhrad všech léčivých přípravků
2. Nový způsob stanovování cen a úhrad zdravotnických prostředků na principu reference se zeměmi EU
3. Účinná a včasná regulace a dohled státu nad fungováním a hospodařením zdravotních pojišťoven.

Opatření na příjmové straně – dodatečné příjmy 12 - 15 miliard

1. Zapojení finančních rezerv zdravotních pojišťoven z let 2007 a 2008
2. Valorizace platby za státní pojištěnce podle aktuálního znění zákona
3. Zamezení neefektivního vynakládání prostředků veřejného zdravotního pojištění na přetahování pojištěnců a na neefektivní marketingové programy a jejich převod do fondu, ze kterého se financuje péče.
4. Snížení podílu z vybraného pojistného, které si zdravotní pojišťovny nechávají na svou režii a správu.

Dlouhodobé, související s demografickým vývojem (stárnutí populace) a s dynamickým vědeckým pokrokem a poznáním. Přestože o stárnutí populace hovoří všichni, před faktickým řešením strkají mnozí hlavu do písku. Fakta jsou však neúprosná. Každý rok roste o desítky tisíc počet lidí v důchodovém věku a klesá počet ekonomicky aktivních pojištěnců. Jinak řečeno, klesá počet těch, kteří do systému prostředky platí a zvyšuje se počet těch, jejichž náklady na péči jsou vysoce nadprůměrné.
Dnes a denně jsme svědky nového pokroku medicíny, inovují se léčebné metody, přístroje, léky. To, co ještě v minulosti bylo nepředstavitelné, dnes umíme úspěšně léčit, avšak vše za cenu prudce rostoucích nákladů.
Vliv obou faktorů  zvyšuje výdaje systému výrazně více, než jaké jsou možnosti příjmů. Popsaný trend nelze vydržet dlouho, tato objektivní fakta musíme okamžitě řešit. Naše řešení je:

1. Stanovení standardu péče hrazené ze všeobecného zdravotního pojištění – je to klíčový faktor stabilizace systému, protože zužuje dnešní bezbřehý hrazený rozsah, dává všem stejná pravidla i práva.
2. Nadstandard a komerční připojištění – jen skutečné a faktické stanovení standardu hrazené péče vymezí nadstandard a umožní tak vznik a rozvoj evropsky osvědčeného komerčního připojištění, jsou to spojité nádoby. Průzkumy ukazují, že až 30% obyvatel by tuto možnost využilo. Proto vymezení nadstandardu a jeho legalizace nejen umožní rozvoj komerčního připojištění, ale představuje další významný zdroj příjmů.
3. Orientace na prevenci – systémové celonárodní preventivní programy a screeningy směřující ke včasné diagnostice především nádorových a kardiovaskulárních onemocnění. Včasná diagnostika nejen zvyšuje úspěšnost léčby, ale rovněž snižuje náklady. 
4. Změna financování zdravotně sociálních a ošetřovatelských služeb – zavedení dobrovolného ošetřovatelského připojištění s daňovým zvýhodněním. Úprava financování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních, faktické propojení sociálního a zdravotního systému. Statistiky ukazují, že nemalá část klientů některých lůžkových zdrav. zařízení (LDN, nemocnice, psych.léčebny) je zde hospitalizována spíše ze sociálních důvodů, a to k tíži systému zdravotního pojištění.
5. Propojení systému zdravotního a nemocenského pojištění zajistí vyšší efektivitu obou systémů.
6. Sociálně citlivá a spravedlivá důchodová reforma – stejně jako reforma nemocenské způsobila pozitivní efekty nejen pro systém nemocenského pojištění, ale i zdravotního, tak stejný společný efekt má důchodová reforma.

Prosazení těchto  evropsky standardních změn zajistí střednědobou finanční stabilitu a při zachování stávajícího modelu valorizace platby za státní pojištěnce ve vazbě na vývoj průměrné mzdy i významný růst zdrojů přibližujících se 8% HDP. Často skloňovaná úvaha, že nad rámec valorizace platby za státní pojištěnce může uvedené problémy vyřešit státní rozpočet ještě vyššími výdaji, je neskutečná blamáž. Státní rozpočet je v troskách, řítíme se do nejvyššího deficitu v dějinách ČR přes 230 miliard, roste zadlužení státu i z něho vyplývající splátky dluhů. Dokonce tak, že to již ohrožuje mzdy učitelů, vojáků, policistů, výplatu důchodů či investice do infrastruktury. Pokud ještě dnes někdo tvrdí, že krátkodobé i dlouhodobé problémy financování našeho zdravotnictví vyřeší pouze na úkor státního rozpočtu  je buď naprostý ekonomický analfabet nebo sedmilhář. Potřebujeme poctivá a zodpovědná řešení.

Politická rozhodování. Třetí a neméně významný vliv na stabilitu mají politická rozhodnutí a jejich dopad. Žádný zdravotnický systém na světě nemá tolik veřejných prostředků, aby byl schopen z nich financovat  veškerou poptávku po zdravotních službách, aby byl schopen financovat nejmodernější a stále se inovující špičkovou péči i každodenní banality. Přestože je to pravda známá všem, jen málo politiků je ochotno ji veřejně přiznat a vyvodit z ní nezbytné kroky. Máme a vždy mít budeme omezené zdroje. Proto politické rozhodování musí být o stanovení těchto priorit. Musíme se rozhodnout, jestli dáme přednost nákladné specializované péči pro vážně a chronicky nemocné nebo utratíme miliardy za banality, levné léky. Jestli dopustíme zneužívání systému a s ním spojené ztráty nebo udržíme zodpovědnost a úspory.

1. Prioritami pro ODS jsou akutní péče a účinná záchrana životů, specializovaná péče, léčba chronických onemocnění a prevence.
2. Zachování účinné, fungující regulace a sociální ochrany v podobě limitu spoluúčasti.
3. Koncentrace specializované a superspecializované péče do špičkových komplexních center
4. Racionální management státních nemocnic – kladné hospodaření a racionální investice
5. Využití prostředků EU na modernizaci zdravotnických zařízení, na vzdělávání zdravotníků a na prevenci.