Ztratit život pro Krista a tak jej nalézt ? Stát se poslušnou ovečkou? Rozhodně ne!

Kázání na 28. 2. 2021

Biblická čtení: Genesis 22, 1 - 14; Římanům 8, 31 -39; Marek 8, 31 – 38

V dnešním evangelijním oddíle nás Ježíš vyzývá abychom ztratili svůj život pro něj a tak jej nalezli. Ztratit život a tak jej nalézt? Co to po nás Ježíš chce? Mnozí by asi řekli - choď do církve, přijmi nějaké učení a budeš spasen. To ale často vede k něčemu opačnému. Mnohé skupiny nazývající se křesťany jsou totalitní ghetta, sekty. Často se stává, že ten, kdo do nich vstoupí nenachází cestu k opravdovému životu. Je spíše přetvářen k něčímu obrazu, je z něj vytvářen poslušný člen, který se nějak chová, nějak myslí. Kolik skupin nazývající se Kristovým jménem způsobilo v životech lidí bolestné komplikace, kolik je mezi nimi rozdělení, nedorozumění, nenávisti. Tak to bohužel dopadá. A žádná skupina uprostřed obecné církve tomuto nebezpečí není imunní.

Ale při všem tom, co jsem výše napsal jsem přesvědčen o tom, že Ježíšova slova z dnešního evangelijního oddílu jsou pravdivá. A členství v církvi za určitých okolností může být k poznání pravdivosti těchto slov a jejich osvobozujících, léčivých důsledků prostředkem.

Co tedy znamená následovat Ježíše, ztratit svůj život pro něj a tím jej nalézt? Základem k tomu, abychom si na tuhle otázku mohli odpovědět je všimnout si , kým Ježíš byl, na čem stavěl své poslání. Ježíš totiž svoje veřejné působení nepovažoval za prostředek k tomu, aby se stal slavný, úspěšný a bohatý, tak, jak je to v lidském životě obvyklé. O to se snažili Ježíšovi učedníci. Mysleli, že budou ministry v Ježíšově vládě. Dá se říci, že Ježíš postupoval právě opačně. Stýkal se s neúspěšnými, odvrženými, nečistými. Dělal právě to, co úspěšný člověk v té době a společnosti dělat neměl. Ježíš totiž věděl, že se nemusí někým stát. On věděl, že už někým je. A věděl, že to kým je, nelze ztratit. Lze jenom z toho přestat žít, přestat si to užívat. Ježíši totiž už od počátku bylo dáno poznání, že je milovaným Božím synem, Božím dítětem. Toto poznání šířil. Svým jednáním a tím co hlásal vlastně dával najevo, že toto zaslíbení , tato identita platí pro všechny lidi. Skláněl se k potřebným, k těm, které ostatní lidé považovali za nečisté, nebo dokonce již za živa mrtvé. Neustále překračoval hranice, považované za nepřekročitelné. Ukazoval tím na pokrytectví a sobectví lidí, kteří sami sebe považovali za spravedlivější a lepší. A to vedlo k jeho ukřižování.

Ztratit svůj život pro Krista znamená na počátku uvědomění si této skutečnosti o naší hodnotě, o které nám Bible svědčí. Sám Bůh je, dle svědectví listu Janova, láska. Jsme všichni jím přijímáni a milováni stejně jako Ježíš. Jsme Boží děti. Malé děti se dokážou radovat z okamžitých malých radostí, společenství s rodinou, květin, vše je pro ně zázrak. Toto vědomí si máme uchovat, nebo k němu opět dospět. Život sám, vše kolem nás je veliký dar, ze kterého se můžeme radovat a žasnout z něj. Máme poznat co vše nám bylo dáno. To nás osvobozuje od honby za majetkem, poctami, touhy někým být. Vzdělání práce, snaha o osobní rozvoj potom je prostředkem k tomu aby vše co nám bylo dáno nevyšlo nadarmo. Potom vše můžeme nezištně, z vděčnosti směřovat tam, kam nám ukazuje podobenství o posledním soudu v Matoušově evangeliu které ukazují na podstatu naplněného života: „ Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných, mně jste učinili.“ Líbí se mi jeden citát: „ Boží tvář je totožná s tváří bližního vedle tebe.“

Ztratit svůj život pro Krista tedy znamená uvědomit si co vše máme, rozvíjet to co možná nejvíc a sloužit tím tam, kde je třeba. Především ve své rodině, svým dětem. U nich je to zvláště důležité. Tím, že jim dáváme najevo, že je milujeme a přijímáme jim umožňujeme, aby i v nich se rozvíjelo vědomí vlastní hodnoty.

To uvědomění veliké Boží lásky nám umožňuje také nést svůj kříž, ,jak o tom Ježíš mluví– snášet nepochopení, urážky, pomluvy, utrpení, neúspěchy a zároveň neodplácet zlým za zlé. Boží syn tím vším prošel. Bůh, který se v něm zjevil nám může dát vnitřní svobodu, nadhled, abychom i skrze toto dokázali svůj život žít plodněji, smysluplněji.

Lidem se bohužel stává to, co Ježíš popisuje takto: „ Co prospěje člověku, získá – li celý svět, ale ztratí svůj život?“ Člověk, který se třeba i bezohledně a sobecky žene za poctami, slávou, majetkem a mocí opravdu nakonec může zjistit, že má mnohé. Ale to podstatné, to co měl na počátku ztratil – rodinu, zdraví, radost, vděčnost, okouzlení přítomnou chvílí. Tomu, kdo si toto neuvědomí, kdo takto , jako službu tam kde je to potřeba, nezaměří svůj život, tomu jsou směřována Ježíšova varovná slova. Kdo se stydí za něj a jeho slova, za toho se bude stydět i on při posledním soudu. Jak tomu rozumět? Učení o posledním soudu je tajemstvím. Ale jisté je, že obrazy, použité v biblických oddílech o této tématice ukazují na jednu skutečnost. Čím méně člověk svůj život zaměřuje na nezištnou službu tam kde je to potřeba a nedokáže být vděčný za vše co se mu dostalo, tím větší hrozí nebezpečí, že žil nadarmo a důsledky jeho sobectví a ziskuchtivosti budou negativně ovlivňovat život jeho i životy jeho blízkých. Potom se bude stydět on sám za sebe a jeho blízcí za něj. Ne až někdy o posledním soudu, ale už teď.

Ježíš je Kristus. Kristus to není Ježíšovo příjmení. Slovo Kristus nám ukazuje na Boží podstatu, smysl, lásku, která je podstatou Boží. A ta je všude. To ukazuje Richard Rohr ve své vynikající knize univerzální Kristus. Ztratit svůj život pro Krista vlastně znamená osvobodit se od lpění na úspěchu v očích lidí kolem nás. To je něco velmi pomíjivé, často vykoupené bolestí a neštěstím naším a lidí kolem nás. Můžeme tak stavět na něčem, co je stálé, co přetrvá, o co nepřijdeme. Ztratit svůj život pro Krista znamená stavět na tom, co je pravou podstatou světa a života.

Toto je, dle mého názoru, smysl Ježíšových slov o ztrátě života pro něj, abychom život nalezli. A členství v církvi, zbožnost, příslušnost k nějaké duchovní tradici k tomu může být prostředkem. Pokud ne, pokud je církev, náboženská skupina sama sobě účelem a ne prostředkem k vděčnosti, radosti a nezištné službě, pokud členství v ní vede ke kariérismu, povyšování se nad jiné, potom i pro ni platí slova o ztrátě života, o tom, že se za ni bude Kristus stydět.