Život je krátký výlet - neberme si toho s sebou moc.

Kázání na 4. 8. 2013 Biblická čtení: Kazatel 1, 2.12. - 14; Koloským 3, 1 - 11; Lukáš 12, 13 -21 Sestry a bratři, Když jsem si připravoval dnešní kázání, narazil jsem na internetu na zajímavou historku. Jistý bohatý turista přenocoval v kartuziánském klášteře. Udiven spartánskou výbavou cely se zeptal svého bratra průvodce: „Kde máte váš nábytek?“„A kde máte vy, vážený pane, svůj nábytek?“, odpověděl mnich úmyslně na otázku otázkou.„Já? Já tudy přece projíždím“. „No právě“, odpověděl řeholník, „my jsme tu také pouze na cestě“. Myslím si, že to vyjadřuje podstatu poselství dnešních biblických oddílů. Jsme tu pouze na cestě, na chvíli. Majetek, věci, jsou k životu potřebné. Když je člověk získá, těší se z nich. Později ale zevšední. Nakonec se stanou přítěží. A ke konci života, když jsou lidé nemocní, osamělí jim to vše není nic platné. Pomíjivost, samá pomíjivost, poznamenává autor knihy kazatel. Z mých návštěv v nemocnicích, v léčebnách dlouhodobě nemocných vím, že tam není člověku vůbec nic platné, jestli byl bohatý, úspěšný. Maximálně si může zaplatit pohodlnější pokoj nebo pečovatelku navíc. Jediné, co ke konci života člověka těší, co je mu drahé je to, jestli se o něj jeho blízcí postarají, navštíví jej, nenechají jej samotného. Je příznačné, že v dnešní době, která je v našem civilizačním okruhu tak zaměřená na majetek, úspěch, peníze slyším stále znova a znova o starších lidech, manželských párech, kteří než by čelili stáří, osamocenosti a nemoci, raději si společně vezmou život. A kolik předčasných konců je u idolů dnešní doby - umělců, sportovců, podnikatelů. Když slyším o pádu dalších a dalších politiků obviněných z korupce, znova a znova si opakuji Ježíšova slova: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Ježíš v dnešním evangelijním příběhu odmítá prosbu o rozsouzení sporu o dědictví. Měl by to udělat, tak jako to bylo u rabínů v té době obvyklé. On však chce sdělit něco důležitějšího. Pozor, ať se vám majetek nestane osidlem. Ať vám nezabrání budovat a získávat co je skutečně důležité. Jsme tu jen na chvíli a už zítra nám nemusí být vše, co jsme získali vůbec nic platné. Co je ale opravdu důležité, je být bohatý před Bohem. A co to je? Budovat vztahy. Prokazovat milosrdenství, odpuštění. To je skutečný základ pro naše životy. Pokud by spory o majetek tomuto bránili, potom se děje něco tragického. A to, co platí v životě jednotlivce, rodin, platí potom i pro životy společenství, států, civilizací. To, co je nejvíce ničilo, to je sobectví, chamtivost. Sobectví, chamtivost a z toho vyplývající korupce, to je to, co zvyšuje sociální nerovnost, bídu, výbuchy nespokojenosti, sociální bouře. Potom se k moci dostávají nejrůznější populisté, diktátoři. Volá se po vládě silné ruky. A jak to potom dopadá, toho jsme si v minulém století užili dost. Života lidí jsou potom na dlouhé generace negativně ovlivněny. Pomíjivost samá pomíjivost, všechno pomíjí, to o co jsme se pachtili, musíme předat tomu, kdo na tom nemá žádnou zásluhu. Kolik bylo v historii říší, vládců, pohádkových boháčů. A dnes jsou na místě toho, co s takovým úsilím budovali jen trosky. To co kdysi omračovalo svojí nádherou, bohatstvím, stálo spoustu peněz, práce, či lidských životů dnes mají problém najít a vykopat archeologové. Nikdo ty zářivé vládce minulosti nezná. Kupodivu ale po celém světě lidé znají ty, kdo toto odmítli. Zatímco chamtivost a sobectví ničilo a ničí životy lidí po staletí, poselství těchto lidí je světlem, které umožňuje, abychom žili dál, zůstali lidmi při tom všem, co nás v životě potkává. Jedním z nich byl Ježíš z Nazareta. Ano, skončil tak jak skončil, na kříži. Avšak stalo se něco, co církev nazvala vzkříšení a vyjádřila to poselstvím o Ježíšově nanebevstoupení. Bůh jeho učedníkům ukázal, že Ježíš žije dál. Je to něco z jiného světa, z jiné dimenze. Nepomůže nad tím přespříliš dumat. Pro náš každodenní život to má ale následující závěr - To co má smysl pro smysluplný život, pro to, abychom ze života nedělali peklo sobě a lidem kolem nás- to je život založený na principech a hodnotách, které Ježíš ukázal. „Zapři sám sebe a následuj mě“ říká Ježíš - a Pavel v listu Koloským k tomu píše: „Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.“ Modloslužba. Že to neznáte? Nemáme tady sice totemy, sochy bůžků, kterým se přinášeli lidské oběti. Ale ve skutečnosti je to tak, že zaujatost majetkem, penězi, sobectvím, reklama vzbuzující závist je zhoubným kultem, kterému se přinášejí lidské oběti v množství nevídaném. Nebuďme toho součástí. Uctívejme skutečného Boha, který je láska, který nám chce dát svobodu a to co je skutečně důležité pro náš život- pokoj, schopnost nezištně milovat a přijímat naše bližní. To bude tím, co doopravdy zajistí náš život. Tak se nám ani vztah k penězům a majetku nestane pastí. Amen