Vánoce končí, obdarovávání pokračuje.

Kázání na 4. 1. 2025

Biblická čtení: Jeremiáš 31, 7-11 Jan 1, 10-18

vánoční čas nám pomalu končí. Po Vánocích nastane zdánlivě všední čas. Výzdoba zmizí. Světla zhasnou. Čekají nás sychravé zimní dny.

Dnes máme v liturgickém pořádku ekumenického kazatelského plánu druhou neděli po Vánocích. Texty určené na dnešní neděli nám umožňují abychom se ještě zamysleli nad zvěstí Vánoc. O ní se dá přemýšlet neustále a znova a znova nad ní můžeme žasnout. Z dnešních biblických oddílů můžeme vyslechnout zvěst, která nás bude doprovázet všemi dny roku. Pokud si uchováme vědomí toho, co nám vánoční zvěst chce sdělit, můžeme zjistit, že tzv. všední dny nemusí být vůbec všedními. Štědrý den, kdy se navzájem obdarováváme je sice za námi. Ale v dnešním evangelijní, oddílu čteme o daru, který se stal, o obdarovávání, které stále trvá. O Vánocích si připomínáme, že jsme byli obdarováni přítomností Božího syna plného milosti a pravdy. Četli jsme, že z jeho plnosti jsme obdarováni milostí za milostí. Je zde použito slovo obdarováni. Ale ono by se dalo říci, že jsme stále obdarováváni. Boží milost zjevená v Ježíši Kristu je nevyčerpatelná. Každý den jsme obdarováváni milostí za milostí. Už samotný náš život a vše co máme je darem. Někdy však je život těžký, složitý, bolestný. Svět kolem nás je plný utrpení a zkázy. A právě Vánoční zvěst nám chce sdělit, že Boží syn, ten, který plně vyjadřuje Boží podstatu sestoupil do hlubin lidského utrpení. Do našich temnot, strachu, osamělosti, beznaděje nám evangelista sděluje, že těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Milující rodiče své děti milují a citlivě doprovázejí. Přijímají je takové jací jsou. Tak i my můžeme vědět, že jsme milované Boží děti, které náš Otec, který zjevil svoji podstatu, milost a lásku v Ježíši Kristu, nikdy neopouští.

Ježíše od počátku svět nepřijímal. Nenašlo se pro něj místo pod střechou. Šlo mu krátce po narození o život. Jeho život doprovázelo nepochopení, pronásledování a nakonec smrt na kříži. Dá se říci, že Ježíše za jeho pozemského života vlastně nikdo nepochopil a skoro všichni opustili. Ale jeho otec jej nikdy neopustil. Zdrojem jeho síly vše překonat byl jeho jedinečný vztah s Otcem. Často čteme o tom, jak Ježíš odcházel na pustá místa a tam se třeba celé noci modlil. Tak i nám je dána ta úžasná možnost nechávat se obdarovávat milostí za milostí. I naše životy chce Bůh naplňovat toutéž přítomností, jakou vidíme u Ježíše. I my se můžeme setkávat s utrpením, bolestí, zradou, pomluvami, nepřijetím. Můžeme však vědět, že jako duchovní sestry a bratři Ježíše Krista, děti nebeského Otce na nic v našem životě nejme sami. V dnešním čtení z proroka Jeremiáše čteme o tom, že Hospodin vykoupí Jákoba z rukou silnějšího. Nevíme kdo byl tím silnějším. Mohl to být nějaký dobyvatel, nějaká mocnější říše, která dobyla Palestinu a chtěla izraelský národ rozpustit v jiných národech. Ve světle evangelia vidíme duchovní smysl tohoto zaslíbení. V Ježíši z Nazareta, v jeho životě, smrti a hlavně vzkříšení ukázal Hospodin, že jeho láska je silnější než všechny mocnosti tohoto světa, které chtějí Boží dílo svobody, milosti a lásky zmařit. Tak i my můžeme vědět že v Boží síle, naplněni Božím duchem, doprovázeni jeho láskou můžeme překonat vše, co je silnější než my. Však také Ježí říká na jiném místě Janova evangelia, že bez něho nemůžeme činit nic.

Ježíše jeho vlastní nepřijali. I nás, půjdeme – li Ježíšovou cestou, tento svět nebude přijímat. Dnes jsou církve v pohrdání. Je to z velké části i vina samotných křesťanů. Ale pravdou je, že evangelium následovníky Ježíšovy směřuje opačným směrem, než směřuje tento svět. Skutečný křesťana, vedený a přetvořený Duchem svatým, je v tomto světě do jisté míry cizincem, disidentem. Je ale osvobozen od honby za úspěchem, majetkem za každou cenu. Můžeme směřovat k tomu, co je trvalé, věčné, co přetrvá – lásce, pomoci, sebedarování druhým lidem, zvláště těm nejbližším.

V dnešním evangeliu také čteme o Janovi Křtitelovi, který Ježíše předcházel. Ukazoval k němu. Nám je dáno poslání podobné jako Janovo. Máme být těmi, kdo ukazují k Ježíši. Na jiném místě evangelia Jan říká – on musí růst, já však se menšit. A tak i my se máme podřídit pod jeho mocnou ruku, neboť mu na nás záleží, jak píše apoštol Petr. Tak bude náš život plný, smysluplný. Budeme svědky nepodmíněné Boží lásky. Prameny vod živých budou plynout z našeho nitra. Tak se můžeme stát součástí onoho zaslíbení z proroka Jeremiáše, že Hospodin shromáždí svůj lid cestou přímou bez klopýtání. Dovede je k potokům, jež mají vodu. Píše se tam, že tam bude slepý, kulhavý těhotná a i ta, která právě porodila. Budou tam prostě ti, kteří zažili v životě nějaké těžkosti, tíhu života. Ti, kteří vědí o svých omezeních. V oddíle blahoslavenstvích je Ježíš nazývá chudými v duchu. A tak přicházejte k našemu Pánu, buďte upřímní jako děti ke svému milujícímu otci. Nebojte se přiznat svoje nedostatky, vnitřní chudobu. Bůh chce abychom mohli čerpat z jeho nevyčerpatelných zdrojů milosti a lásky. Tak můžeme být pro svět kolem nás požehnáním.

Amen