Rybáři lidí - neloví, ale zachraňují.

Kázání na 10. 2.

Biblická čtení: Izajáš 6, 1 - 13; 1 Korintským 15, 1 - 11; Lukáš 5, 1 - 11

Podobně jako jindy se kolem Pána Ježíše tlačí zástup lidí. Jsou zvědaví, co jim ten známý učitel řekne. Touží po Boží moudrosti, odpuštění hříchů, nebo jen po pouhé senzaci? Nevíme.

 Nebyl tam však jen ten zástup. U břehu jezera byly dvě loďky s rybáři. Rybáři byli tehdy společenskou spodinou. Svoji práci vykonávali na jezeře. Jezero Genezaretské, na jehož břehu se tato událost stala, bylo v té době nazýváno mořem. Moře bylo pro tehdejší lidi symbolem protibožských, zlých sil. Není divu, že se lidé rybářů stranili. Dalším důvodem odstupu tehdejších lidí od rybářů byly tehdejší náboženské předpisy. Ty zakazovaly dotýkat se něčeho nečistého. Ale rybáři museli při přebírání úlovku brát do rukou čisté i nečisté. Nezbýval jim čas na nějaké přemýšlení o kultických směrnicích. Zachovávali si odstup od tehdejší společnosti, která jimi opovrhovala a nakládala na ně nesmyslná břemena předpisů o čistotě. Znají její odvrácenou tvář. I teď rybáři stojí stranou. Vědí, že si musí vydělat na živobytí. Proto před nasloucháním moudrým myšlenkám a očekáváním na zázraky dávají raději střízlivě přednost práci. Pro Pána Ježíše však není rozhodující, kým kdo je. Přijímá lidi takové, jací jsou. Nebojí se požádat rybáře, kterých se ostatní lidé stranili, o pomoc, aby mohl lépe vyučovat zástupy. Tak jako jindy opět boří přehrady mezi lidmi. Jde opačným směrem, než náboženští lidé všech věků i dneška. Kolik ve jménu Ježíšově bariér mezi lidmi bylo postaveno?

            Když přestal Ježíš mluvit, vyzval Šimona, pozdějšího Petra, aby opět vyplul na lov. Není divu, že se Šimon zdráhal. Byl zkušený rybář. Celou noc nic nechytil. Věděl, že teď jsou vyhlídky na úspěch ještě menší. Ryby totiž ve dne uvidí síť, do které je rybáři chtějí chytit.

 Nedávno však Pán Ježíš uzdravil Šimonovu tchyni. Toto uzdravení je zřejmě důvodem, proč Šimon překoná pochybnosti a přece jen vyjede.

 Navzdory všem pochybnostem jsou sítě plné. Rybáři dokonce musí dát znamení svým společníkům, aby jim přišli pomoci. Šimon poznal, že jde o Boží div. Padá proto na kolena a vyznává svoji hříšnost. Prosí Pána Ježíše, aby od něj odešel. Poprvé v celém evangeliu je použito jméno Petr – což znamená do češtiny přeloženo skála. U Šimona dochází k pokání. To je základem toho, aby se stal základem, skálou, sloupem církve - jeho vnitřní postoj, kterým ukazuje, že on sám nemá předpoklady k tomu, aby byl služebníkem. Je to jako u současného papeže Františka, který sám sebe označuje za hříšníka, na kterého shlédl Bůh.

 Šimon Petr byl člověk hříšný. Každý je hříšný. Jak píše apoštol Jan ve svém prvním listu: Říkáme – li, že jsme nezhřešili, děláme z Boha lháře.“ Když se setkáme s Ježíšem, objevuje se nám naše hříšnost a zkaženost v plném rozsahu, přímo nás ochromuje.

 Avšak stejně jako Šimon – Petr můžeme slyšet nádherné, osvobozující: „ Neboj se“. Neboj se, Ježíš s tebou počítá i přesto, že sám o sobě pochybuješ. Pro něj není lidská hříšnost překážkou. Dokonce říká Šimonu Petrovi: „ Budeš lovit lidi.“ „ Já si tě chci použít.“

Co nám chce říci tento příběh? Co pro nás znamená to, že na Ježíšův příkaz byly sítě plné? Jistě nejde jen o to, že Pán Ježíš na tomto světě činil zázraky. Za každým Ježíšovým zázrakem je skryta hlubší zvěst.

 Rybáři, kteří na lovu nic nechytí, to můžeme být i my samotní. Snažíme se, jak nejlépe umíme, namáháme se a přesto náš život zůstává prázdný. Pořád nám něco chybí. Co se nám tak zoufale nedostává? Je to vědomí přijetí, bezpodmínečné lásky, uspokojení, které by nebylo závislé na splnění nároků světa kolem nás. Víme, jak je tento svět nestálý, proměnlivý a krutý.

 A najednou přichází Pán Ježíš. Přikazuje nám: „ Miluj bližního svého a Boha svého.“ Zdá se nám to podivné a nepochopitelné, stejně jako Šimonu Petrovi. Vždyť dnes se spíše uplatňuje spíše dravost a bezohlednost.“ Ale když přesto Ježíšovo přikázání o lásce poslechneme, může se stát zázrak. Z prázdné sítě našeho života může být síť plná. Láska, je- li nezištná, vrací se zpět, a tak naplňuje život. Mizí prázdnota, osamocenost. Bůh je zdrojem této lásky. A tak jsme osvobozeni k tomu, abychom dávali a nemusely žádat zpět, nebyli závislý na tom, jestli odezva lidí kolem nás bude podle našich představ nebo ne.

Stáváme se tak rybáři lidí. Poslechneme – li Ježíšův příkaz o lásce, ukážeme lidem cestu ven z temného moře tohoto světa. Prokazovaná láska, zájem o druhé, vytahuje z hlubin beznaděje. Dává sílu k novému životu. Kolik je kolem nás nadaných lidí, kteří nikdy nerozvinuli své schopnosti a dovednosti, protože o ně nikdo neprojevil zájem, nepovzbudil je. Od mládí příliš často slýcháme jen napomenutí, výhrůžky, nadávky. Kéž by lidé více slýchali povzbuzení, pochvaly. Uposlechneme – li Ježíšova příkazu o lásce, pak také jako křesťané svým životním svědectvím ukazujeme ostatním lidem cestu k přijetí evangelia a k jistotě věčného života. Šimon Petr pochopil, k jak závažnému a zároveň nádhernému úkolu jej Pán Ježíš zve. Stane – li se rybářem lidí, přinese mu to mnohem větší uspokojení než pouhý lov ryb. Služba druhým naplňuje vždy mnohem více, než když se snažíme sloužit jen sami sobě.  Proto Šimon Petr vše opustí, přirazí s lodí ke břehu a jde za Pánem Ježíšem. Je to výzva i pro nás, abychom opustili náš oblíbený způsob života. Opusťme vše, co nám brání v následování Pána Ježíše a v poslušnosti jeho přikázání lásky. Opusťme vše, co nás vede k závisti, nenávisti a neodpuštění. Je to cesta k  mnohem naplňujícímu, plodnějšímu životu.

 Přinese to obrovský užitek nejen nám, ale i lidem kolem. Přitáhneme je ke  zdroji naplnění v tomto životě, ale i k cestě k životu věčnému.

Amen