Prošel však středem těch, kdo mu usilovali o život a šel dál....

Kázání na 3. 2. 2019

 Biblická čtení: Jeremjáš 1, 4 - 10; 1. Korintským 13, 1 - 13; Lukáš 4, 21 - 30

           Zajímavé spojení biblických oddílů nám nabízí kazatelský plán na dnešní neděli. V prvním listu korintským jsme četli velepíseň lásky. V evangeliu podle Lukáše máme oddíl o tom, jak Ježíš mluvil ke svým rodákům v Kafarnau. Minulou neděli jsme slyšeli předchozí oddíl. V něm Ježíš čte slova o osvobození otroků, uzdravení slepých, propuštění zdeptaných na svobodu. Nemluví však o Hospodinově pomstě.

            A nyní čekají lidé v synagoze, že i je obdaří nějakým zázrakem. Ježíš je však zklamal. Žádný zázrak se konat nebude, žádná show. Ježíš užaslým posluchačům ukazuje na příkladech ze starého zákona, že je poslán spíše k pohanům, než k lidem z vyvoleného národa. Nic se tedy nebude dít.

             Na to lidé v synagoze reagují velice negativně a chtějí Ježíše shodit ze skály, aby ho mohli po té bez námahy ukamenovat jako rouhače. Ježíš se totiž svými slovy pasuje do role mesiáše. Lidé nepřijímají tu možnost, že by mesiášem, zachráncem mohl být jeden z nich, obyčejný tesař. A ještě si k tomu dovolí tvrdit, že je poslán k pohanům, že k nim se Bůh sklání.

             Jaký spočívá rozdíl mezi pohany a Ježíšovými rodáky? Proč Ježíše odmítli? Lidé tehdy shromáždění v synagoze v Kafarnau si byli jisti sami sebou. Spoléhali na svoji příslušnost k vyvolenému národu. Chtěli, aby se vše dělo tak, jak jsou zvyklý. Mesiáš jim měl pomoci svrhnout nenáviděné okupanty, potvrdit jejich vyvolení a napomoci šíření jejich víry, jejich učení do světa.

             No a Ježíš přichází s poselstvím, které toto popírá. Není důležitá ctihodná tradice, příslušnost k správné skupině. Ne Ježíš nepřišel potvrdit tehdejší společenské zřízení, pořádky. On to vše popírá. Jeho poselství se dá shrnout do slov -  Boží láska je nabídnuta všem. A nejlepší přístup k ní mají ti, kdo ví o své nedostatečnosti a bídě - ti kdo ví, že nic nemají a nechávají se obdarovat, ti, kdo ví, že všechny jejich jistoty jsou pouze zdánlivé.

            Boží nepodmíněná láska, která nás vede k nepodmíněné lásce ke všem lidem.  To je obsahem velepísně lásky z listu apoštola Pavla do Korintu. S tím přichází Ježíš a naštve tím své rodáky, kteří spoléhají na své volení, tradici. Jsou to lidé plní předsudků, uzavření pro odlišné, pro ty jiné. Pro Ježíše platí ona slova z knihy proroka Jeremjáše - ustanovuji tě nad pronárody a královstvími, abys rozvracel a podvracel, aby jsi ničil a bořil. stavěl a sázel.Ano Ježíš podvrací všechny falešné jistoty, ničí a boří předsudky, hranice mezi lidmi, sobectví a soběstřednost. A sází, staví pokoru, vděčnost a lásku. Je tragické, že se Ježíšovo učení tak často zneužívalo a zneužívá k povyšování se nad odlišné, k stavění nových a nových přehrad mezi lidmi.

            Ježíšovi rodáci se jej snažili zničit, svrhnout ze skály, zlikvidovat. On jim však unikl a šel dál. Jeho dílo, to, co hlásal, vydrželo mnohé zkoušky. Ba dokonce přestálo i to, když Ježíš neunikl a byl popraven. Boží dílo ale pokračovalo dál.

            A tak kdykoli se lidé snaží o následování Ježíšova odkazu, kdykoli se snaží o následování pokynu k nezištné lásce, která nehledá svůj prospěch, poukazují na to, že naše vyvolení je vyvolením ke službě, jsou velice často vystaveni nepochopení, problémům, pronásledování. Nedivme se. Vždyť i náš mistr toto zažíval.

            Prošel však středem těch, kdo mu usilovali o život a šel dál, nic ho nezastavilo. Tak i my můžeme vědět, že poselství o nepodmíněné lásce, která boří hranice, nepočítá křivdy, vede k pokoji a odpuštění se i přes všechny problémy nezastaví. Vítězství zula je jen dočasné. A když staví svoje dočasná vítězství, je to počátek jeho prohry.

Amen