Pokušení na poušti - první neděle postní.

v dnešním evangelijním příběhu potkáváme Ježíše na poušti.... Tento evangelijní text ukazuje naprosto výstižně, čím prochází každý, kdo se vydá na cestu duchovního vývoje..

Kázání na 10. 3. 2019

 Biblická čtení: Deuteronimium 26, 1 - 11; Římanům 10, 8 - 13;  Lukáš 4, 1 - 13

Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz

           V dnešním evangelijním příběhu potkáváme Ježíše na poušti. Podle Lukášova evangelia to bylo po nádherném zážitku při křtu v Jordánu, kdy mu bylo potvrzeno jeho Boží synovství, jeho vyvolení. Ježíš je naplněn Duchem. Cítí Boží přítomnost. Ale tentýž Boží Duch ho vede na poušť. Vede ho do míst, kde se musí utkat s tím, co by se ho mohlo zmocnit, překazit mu jeho poslání. Ano Ježíš je Božím synem, tedy někým, kdo se s Bohem sjednotil, následuje jeho vůli, dal se mu k dispozici. Avšak být Božím synem neznamená automaticky úspěch tak, jak si to představuje svět kolem nás, tedy něco příjemného, bezproblémového, bezbolestného. Ježíš je Božím synem ve světě, ve společnosti, která Boha neposlouchá, jde si svými cestami. A následující pokušení, zápasy ukazují v geniální zkratce, čím projde Ježíš ve svém životě. Tento text ukazuje naprosto výstižně, čím prochází každý, kdo se vydá na cestu duchovního vývoje, smysluplného života, či jinak řečeno víry v Boha. Každý procházíme obdobími, kdy zažíváme nadšení, odhodlání, kdy vnímáme smysl toho, v co věříme a pro co jsme se rozhodli. Jsou to okamžiky, kdy nám probleskuje jakoby Božská realita. Potom ale také přicházejí chvíle a není jich málo, kdy jsme jakoby ponecháni sami sobě, chvíle temnoty, pochybností. Přicházejí nám na mysl otázky typu - Co to má všechno za smysl? Proč si něco odříkat, na něco brát ohled? Není lepší užít si, mít všechno hned? Není to všechno, pro co jsem se rozhodl, víra v Boha, v lásku k bližnímu jen přelud, iluze? Vždyť většina lidí tak žije, tak proč ne já?

            A tak se Ježíš vydává na poušť. Na poušť chodili lidé od nepaměti kvůli duchovnímu hledání. Na poušti totiž není vůbec nic, prázdnota, nic co by nás zaujalo, čím by se mohl člověk rozptylovat. Na poušť člověk neutíká od tohoto světa, jeho ruchu. Je to spíše možnost, jak od světa poodstoupit, vyrovnat se s tím vším, co se mě snaží zmocnit a co v ruchu nepotlačuji, umlčuji, neposlouchám. A tyto otázky, které každého z nás napadají, tady ztělesňuje postava ďábla, pokušitele, protivníka.

            Všechny ty nabídky, které jsou Ježíšovy předloženy, mají jeden společný rys - když jsi tedy ten syn Boží, někdo tak významný, tak si to užij, mysli především na sebe. Jenže takových rádoby mesiášů, kteří měli sice ústa plná dobrodiní pro druhé, ale ve skutečnosti jim šlo především o ně samotné, jsou plné dějiny. Výsledkem jsou miliony nevinně trpících.       Ježíše Duch svatý vodí po poušti. A přichází hlad. A s ním první pokušení. Jsi syn Boží. Tak přece nemáš za potřebí, takto trpět. Najez se a hned. Poruč a stane se. Ježíš odpovídá slovy písma svatého - člověk je živ Božím slovem - jinak řečeno - Bůh je ten, který je původcem života. Skutečné naplnění, spokojenost nám nepřinese, to, že máme vše, po čem zatoužíme. Kolik lidí měli vše, nač si vzpomněli. Ale jejich život skončil v bolesti a utrpení. Kolik lidí přivedla do neštěstí touha mít něco hned, bez ohledu na následky.

            Pokušitel ale pokračuje. Pokloň se mi a budeš Pánem světa. Ďábel lže, je to lhář. On nemá moc. Moc má Hospodin. Hospodin je natolik mocný, že jediný prostředek, který si zvolil k tomu, aby získal lidi pro sebe, je láska. Pokud se člověk rozhodne klanět se zlu, nezíská moc. Pouze na chvíli ovládá lidi strachem. Jejich nenávist jej smete.

 A třetí pokušení míří k tomu, aby Ježíš nebyl služebníkem Božím ale naopak, aby Boha donutil naplňovat své plány. „Vrhni se dolů“, říká ďábel. „Bůh má povinnost tě chránit za všech okolností. Budeš hned populární a uctíván“. Ale Bůh tady ale není proto, aby plnil naše přání, aby my jsme ho nutili k tomu, aby nám zajišťoval to, o co se snažíme, dokončil to, na co případně nestačíme. Ne my se máme podřizovat Boží vůli - úsilí o pokoj, lásku, službu. A potom zjistíme, že Bůh nás doprovází a chrání, ale úplně jinak, než bychom to po něm požadovali.

Moc, majetek a zneužívání víry v Boha ke svým vlastním cílům. To jsou základní druhy pokušení, které lidi doprovází a ničí i církev.

            Ježíš ta pokušení překonal. Neměl však pokoj napořád. Zápasy ho ještě čekaly. A nám zní výzva - chceš sám svůj život utvářet? Uvědom si, že ti byl darován. To nám zvěstuje naše první čtení z knihy Deuteronomium. Nemáme nic, co bychom nedostali. A tak se při všem co děláme, nechme vést, obdarovávat naším stvořitelem dárcem života, i když třeba prodlévá, i když se zdá, že je tolik jednodušších a příjemnějších způsobů. On má na mysli naše skutečné dobro a dobro našich blízkých, na rozdíl od všech těch hlasů a nabídek, které se nás snaží zneužít ke svým vlastním cílům.  Amen