Není pastýř jako pastýř !

První část dnešního evangelijního čtení se odehrává v pustině. Ježíš tam odjíždí s učedníky, aby si odpočinul a probral s nimi po jejich návratu, co všechno prožili. Ale i tam za ním lidé přišli. Ježíš je neodhání.  Je tu pro ně.

Kázání na 18. 7. 2021

Biblická čtení: Jeremjáš 23, 1-6; Efezským 2, 11 - 22; Marek 6, 30-34. 53 - 56

První část dnešního evangelijního čtení se odehrává v pustině. Ježíš tam odjíždí s učedníky, aby si odpočinul a probral s nimi po jejich návratu, co všechno prožili. Ale i tam za ním lidé přišli. Ježíš je neodhání. Není otrávený. Je tady pro lidi. Je mu jich líto a tak je učí. Čteme tam zajímavou větu – bylo mu jich líto, protože byly jak ovce bez pastýře.

Jak dopadá ovce bez pastýře? Ovce na pastvě se sama nenapase. Neví, kudy kam, pokud ji pastýř nevede. Stává se kořistí nejrůznějších dravců. Padá do propastí.

Ten obraz mi souzní s každodenní realitou, se kterou se setkávám. V čem ta podobnost spočívá? Připodobnit lidi k ovcím? To zní téměř urážlivě. V čem je to podobné? Život s námi mává, ze strany na stranu. Potkává nás spousta věcí, se kterými si nevíme rady. A tak mnozí lidé stojí jako bezradné ovce na místě a svůj strach a bezradnost se snaží zaplašit nejrůznějšími prostředky. V bezradnosti, zoufalství, zklamání, strachu z toho co nás čeká, co kolem sebe vidíme, se lidé chytají různých tzv. pastýřů. Je kolem nás spousta nabídek, výzev, lidí, kteří nám slibují, že nám pomohou, přinesou záchranu, vyřeší naše problémy. Někteří to třeba myslí dobře. Také je jim druhých líto. Neuvědomují si vlastní nedokonalost omezenost, skutečné pohnutky pro to, co vlastně dělají a tak padají pod nároky toho, s čím se setkávají. Ničí sebe sama i lidi, kteří jsou jim svěřeni, nebo ty, kteří se k nim v dobré víře přidají.

Pak je další skupina lidí. To jsou skuteční dravci, kteří pod pěknými řečmi skrývají vědomé sobectví, ziskuchtivost, snah zneužít druhé ke svým cílům. Platí ono biblické slovo: po ovoci poznáte je. Právě k takovým lidem míří slovo soudu z knihy proroka Jeremiáše z dnešního starozákonního čtení.

Ano mnozí by chtěli pomáhat a vést druhé lidi a nemají na to. Sami padají. Jiní pod záminkami pomoci, služby slouží sami sobě. A ti, kdo je následují, nakonec zůstanou v problémech.

Jak z toho ven? Každý z nás vidí kolem sebe spoustu lidí, kteří nevědí, kudy kam. Nejdříve my sami musíme se nechat vést. Je potřeba si přiznat, že nevíme kudy kam, že jsme na tom v mnoha ohledech jako ty dezorientované ovce. Musíme vyznat tomu, kdo nás nejlépe zná, našemu stvořiteli, jak na tom jsme, svoji bezradnost. Ježíš, který nám Boha jedinečným způsobem přiblížil, často odcházel do pustiny. Tak i nás Duch Boží bude vodit často do samoty, abychom se mohli ztišit. Ukáže nám, že přes všechen ruch světa kolem nás žijeme v pustině, která žízní po radosti, vděčnosti, smysluplnosti. Je potřeba, abychom Boha zjeveného v Ježíši Kristu skutečně následovali, snažili se s ním v tichu setkávat. On nás bude vyučovat. Jinak dopadneme jako ti lidé, kteří v novozákonní době se halasně hlásili k příslušnosti k Bohem vyvolenému národu, ale Boha ve skutečnosti neznali. A tak se lidé, kteří měli následovat Boha, který je milosrdný, dlouho shovívající, který sám je láska se stali naopak lidmi nelítostnými a tvrdými. My ale čteme o tom, že Ježíši bylo líto oněch lidí, kteří za ním přišli, i když byl unavený a potřeboval si odpočinout.

To je další aspekt toho, jak poznat ty, kteří se skutečně setkávají se skutečným Bohem a rozeznat je od těch, kteří si svojí vlastní zbožností pouze pěstují svoji náboženskou reputaci, vědomí výlučnosti. Je jim druhých líto, soucítí s nimi. Nesníží se k nenávistným odsudkům na adresu jinak smýšlejících, slabých, chudých, uprchlíků. Šířit nenávist, a zaštiťovat se při tom Bohem je tragický omyl. Jednou jsem četl dobré kritérium k posouzení pravosti a velikosti víry: „ Někteří lidé mají zatím tak malou víru, že nenávidí. Nemají ji tak velkou aby milovali.“ Velkým problémem bývá i to, když se někdo ve službě Bohu nechává pohltit všemi povinnostmi a činnostmi a na samotné společenství s Bohem potom nemá čas.

Ježíš byl proměněn prodléváním v Boží přítomnosti v modlitbě v samotě často v pustině. Snad i proto můžeme číst, že lidé k němu přinášeli nemocné, a kdo se ho dotkl, byl uzdraven. Tak i my, když se necháme Bohem vést a přetvořit budeme moct zažívat něco podobného. Ostatní lidé se totiž mohou při setkání s naším způsobem života, přetvořeným Boží přítomností setkat s uzdravujícím Božím dotekem. To je základ. Bez toho můžeme dělat, co chceme, vytvářet jaké chceme strategie, investovat jaké chceme peníze a bude to vše nadarmo.