Nanebevstoupení - to divné slovo.

Kázání na 16. 5. 2021 - nanebevstoupení Páně

Biblická čtení: Skutky 1, 15 - 17. 21 - 26; 1. Janův 5, 9 - 13; Jan 17, 6 - 19

Je známá věta, kterou pronesl první člověk ve vesmíru, Jurij Gagarin, po návratu na zem: " Nikde jsem tam Boha neviděl." Chtěl tím říci, že veškeré představy lidí o nebi, o tom, kde je Bůh, jsou mylné. Lidem, kteří neznají podstatu křesťanství, se jeví jako naivní pošetilá snaha křesťanů dostat se do nebe. A jako něco na úrovni pohádek musí lidem kolem nás připadat svátek, který jsme si připomínali tento týden - svátek nanebevstoupení Páně.

Kristus vstoupil do nebe - sedí po pravici Boží. Ta slova znějí záhadně. Přitom tyto obrazy chtějí něco velice důležitého říci. Asi všichni chápeme, že nejde o to, že by v nebi, na nějakém místě ve vesmíru byla nějaká sedací souprava, dvě křesla. Jde tady o důležitou zvěst o tom, co platí pro poměry tady na zemi. Židé nazývali Boha Otcem nebeským. My tak oslovujeme Boha v modlitbě Páně - Otče náš, který jsi v nebesích. Slovo nebesa sloužilo jako synonymum pro samotného Boha. Proč tomu tak je? Tak, jako nebe pokrývá svět všude, tak je i Bůh všudypřítomný. Tak jako nebe bylo pro lidi před příchodem letadel, raket nedosažitelné, tak je i Bůh nedosažitelný pro lidi, pokud se k nim sám nesklání.

Obraz o nanebevstoupení Páně chce říci - Ježíš, to jaký byl, ukazuje, jaký je sám Bůh. Bůh je hlubinou bytí - podstatou reality. Je to ještě zvýrazněno oním obrazem o tom, že Ježíš sedí po pravici Boží. Pravice, to je čestné místo. Pokud je Bůh stejně jako nebe všudypřítomný, potom platí, že vždy a všude na světě platí to, co se ukázalo u Ježíše z Nazareta. Platí to, i když Ježíš skončil tak jak skončil - nepochopen, skoro všemi opuštěn, popraven. To jak Ježíš žil, co hlásal, to vše nám ukazuje, jak má vypadat skutečný život, skutečné lidství.

V dnešních biblických čteních je přikázáno Ježíšovým učedníkům, aby kázali evangelium. Dokonce podle Marka mají kázat všemu stvoření. Znova a znova mě inspiruje citát Františka z Asissi: „ Kažte evangelium stále. A když je potřeba, tak i slovy.“ Ale před tím, než toto začneme činit, musí se stát ještě jedna velice důležitá věc. Je třeba si nejdříve do důsledku uvědomit, o jaké úžasné události nám vlastně zvěst o nanebevstoupení, či oslavení Páně mluví. Co je vlastně podstatou evangelia, které máme kázat. O tom jsme četli v epištole Efezským. Apoštol Pavel prosí, aby se lidem, kterým píše a vlastně i nám dostalo moudrosti a zjevení, abychom poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději nás povolal. A co je podstatou té naděje? Vzkříšen a oslaven byl ten Ježíš, který sloužil, který neodplácel zlým za zlé. Byl vzkříšen a oslaven Ježíš, který stál na straně odstrčených, bídných, opovrhovaných. Byl na straně těch, kterými sebestřední, sobečtí lidé pohrdali.

Můžeme tak zakusit a poznat, že nevítězí sobectví, bezohlednost, sebestřednost. A když už, tak jen dočasně. A za tímto dočasným vítězstvím následuje hluboký pád. Když toto pochopíme, potom můžeme podle těchto měřítek měnit svůj život. Kdo uvěří, bude spasen, říká Ježíš v Markově evangeliu. Kdo uvěří? Co se tím myslí? Kdo uvěří, je ten, kdo ve svém životě následuje způsob lidství zjevený v Ježíši z Nazareta, ať už si to uvědomuje nebo ne, ať už je praktikujícím členem církve nebo ne. Bude spasen -tedy jinak řečeno získá zdroje k tomu, aby ve svém životě neničil sám sebe a lidi kolem sebe - aby jeho štěstí nebylo vykoupeno neštěstím druhých. Otevřou se mu oči k poznání toho všeho, čím byl ve svém životě obdarován.

Ježíš zaslibuje, že lidi, kteří uvěří tomu, že má smysl jej následovat a také jej následovat budou, budou provázet znamení. Budou mluvit novými jazyky. Změní se to, jak užíváme vlastní řeč. Můžeme si uvědomit, kolik zla činíme vlastní řečí. Velmi mě v této souvislosti oslovuje citát z epištoly Efezským: „Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.“

Ti, kdo Ježíše budou následovat, mají vyhánět démony. Existují temné duchovní síly. To je předmětem exorcismu. Pro všední život platí to, že poznáme, co se nás chce zmocnit a ztratí to nad námi moc. Braní hadů do rukou a pití jedů s tím, že se nám nic nestane, je také obrazem. Ukazuje nám na to, že vědomí naší hodnoty v Bohu nám umožní, aby nám neublížilo zlo, se kterým se setkáváme. Dokážeme věci nebrat osobně. Bůh nás může učit právě skrze těžkosti a utrpení.

Kdo neuvěří, bude odsouzen - bude odsouzen k tomu, aby se ho zmocnilo vše, co ovládá tento svět - závist, nenávist, nespokojenost. Bude odsouzen k tomu, aby byl vydán všanc vlastním omezeným silám, své slabosti a pomíjivosti.