Království nebeské? Co s tím?

Kázání na 30. 7. 2017

Biblická čtení: 1. Královská 3, 5 - 12; Římanům 8, 26 - 30; Matouš 13, 31 - 33.

            v dnešním čtení z evangelia Ježíš v několika podobenstvích mluví o království nebeském. Co si pod tím představit? Nebe bylo pro tehdejší lidi synonymem pro samotného Boha. Takže tady Ježíš sděluje poetickou formou posluchačům, jak se uskutečňuje vláda Boží v tomto světě. V tomto světě? Pokud existuje Bůh, tak potom ovládá celý vesmír. Tak proč mluvit o uskutečňování jeho vlády?

            Ano věříme, že Bůh je stvořitelem celého vesmíru. Vše v něm spočívá. Kupodivu je to tak, že Bůh dal lidem možnost, volbu, svobodu aby v něj věřili, nebo taky ne. Lidé jej mohou poslouchat, nebo si také se svým životem dělat, co chtějí. Četl jsem zajímavou myšlenku, že Bůh  se stahuje z tohoto světa, aby dal svému stvoření prostor svobody k rozhodnutí. Je skrytý. A jediným způsobem, kterým Bůh používá, aby přesvědčil tvory se svobodnou vůlí, kterými jsme my, aby se pro něj rozhodli, je láska.

            A co znamená ono Boží, nebo li nebeské království - je to nabídka Boží přítomnosti v našich životech. Nabídka toho, že pocítíme, že nejsme sami, že je tu někdo kdo nás zná lépe než mi sami sebe. A přesto, že nás tak dobře zná, přijímá nás takový, jací jsme. Chce nás vést, přetvářet, pozvedat nás z našich pádů a selhání. Nechce nic menšího, než abychom se stali každý sám sebou ve své jedinečnosti a přitom si uvědomili nádheru a nesamozřejmost světa kolem nás. Jde prostě o to, abychom žili ve skutečné realitě a nenechali se tzv. zblbnout virtuální realitou sdělovacích prostředků a reklamy.

             Jak jsem řekl, Bůh je v tomto světě i kvůli naší svobodě skrytý. Nechává se lidem nalézt v okamžicích ztišení, úžasu, ale i bolesti. A tady se setkáváme s prvními semínky, která zapouštějí kořeny. Vzpomínám si, jak jsem jednou Bohu řekl: „Bože, jestli jsi, je dobré v tebe věřit.  Pomoz mi, abych tě našel.“ Bylo to v době, kdy jsem byl znechucen činy některých lidí, kteří sami sebe halasně nazývali křesťany.  Dětem ve výuce náboženství říkám, že je to nebezpečná prosba. Skončilo to tak, že jsem nyní farář. Z malých počátků může vzrůst něco velkého. Tak jak z hořčičného semene vzroste v palestinských podmínkách strom až čtyři metry vysoký. Z malých začátků může vzrůst něco, co ovlivní, přetvoří celý lidský život. A nejen to, život celého lidstva. A ten obraz o ptácích sídlících na stromě odkazuje na harmonii, pokoj navzdory bouřím v nás a ve světě kolem nás. Podobný význam má i ono podobenství o kvasu v těstě. Tři měřice mouky, z toho se dá udělat pokrm pro 150 lidí. A tak Boží působení v životech několika lidí přineslo dobrodiní milionům. Takový lidé se zachovali jako ti dva, co prodali vše, co měli, aby získali poklad, či drahocennou perlu. V životě prostě platí, že se někdy musíme zříci i věcí dobrých a příjemných, pro věci nejlepší. V duchovním životě se učíme nelpět na tom, co máme, být svobodní.

            Ovšem jak nám naznačuje poslední podobenství o síti, nejedná se o cestu jednoduchou. Božím jménem a vírou se zaštiťují různí lidé. V nás a kolem nás je přítomno dobré i zlé. A tak na cestě víry v Boha, která je cestou k smysluplnému životu, životu v realitě se setkáváme s problémy, těžkostmi, zraněními. Je to pravidlem. Ovšem Bůh má moc nás i skrze takovéto zkušenosti učit. Někdy je to tak, že z těžkostí a problémů vycházejí ty nejcennější zkušenosti. Věděl o tom i apoštol Pavel, když v epištole Římanům napsal: „ Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Není to tak, že by si Bůh liboval v utrpení, nebo jej na nás cíleně sesílal. On nás neopouští, v utrpení nás podpírá a učí.

            Zákoníky, kteří se stali učedníky království nebeského, na závěr dnešního evangelia přirovnává k hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.  A tak i pro nás platí, že cesta následování Boha zjeveného v Ježíši z Nazareta je cestou dobrodružnou, kdy stále něco nového poznáváme, jsme překvapováni. Často musíme svoje představy přehodnotit. Více a více poznáváme svoji omezenost a slabost a na druhé straně velikost Boží lásky a milosti.

Amen