Co v nás klíčí a roste?

Kázání na 15. 2. 2026

Biblická čtení: 1 Korintským 3, 1 - 9; Matouš 5, 21 - 37

Když někdo poprvé čte náš dnešní evangelijní oddíl asi mu zatrne. Čteme tam o vyloupnutí oka, useknutí ruky, o tom jak škodlivé jsou již myšlenky. Věru provokativní obrazy a přirovnání používá Ježíš. A ví proč.

Když jsem četl dnešní evangelijní oddíl, vzpomněl jsem si na pasáž z úžasné knihy Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho. Pokud jste ji ještě nečetli, vřele vám ji doporučuji. Jedna z jejích pasáží pojednává o tom, že na planetě malého prince rostly baobaby a růže. Jako malé výhonky jsou od sebe nerozeznatelné. Hned jak je možno je rozeznat, je potřeba baobaby vytrhnout. A pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu, která je velká asi jako dům. Provrtá ji svými kořeny. A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji. Malý princ věděl o planetě, kde jeden lenoch zanedbal tři baobaby a ty malou planetku zcela zaplnily, takže se stala neobyvatelnou.

Za tu planetu si můžeme dosadit svoje životy, svoje vztahy s nejbližšími lidmi. V našem nitru klíčí a roste leccos. Vyroste z toho voňavá krásná růže, která vše zkrášlí? Nebo to bude baobab, který svými kořeny vše roztrhá a kolem kterého nic nemůže růst? Je potřeba rozlišovat včas. Jinak by mohlo to, co v nás roste, co se nás snaží zmocnit, zaplnit, zatížit naše životy, naše vztahy k neunesení a nakonec je úplně zničit. Z myšlenek jsou slova. Samotná slova mohou hojit, ale také zranit, způsobit nenapravitelné škody. Myšlenky předcházejí činy. A z historie víme jak zlé myšlenky, slova a činy jednoho člověka, nebo několika lidí přivedli svět do nepředstavitelného utrpení.

Proto Ježíš v dnešním evangelijním oddíle používá takové silné obrazy. Aby člověk neupadl do morální zkázy, neničil sebe a ostatní, musí sám na sobě pracovat. A nejde tady o skutky. Jde o práci na úrovni myšlení. Ježíš nás vyzývá ke změně smýšlení. Nestačí říci si, já nekradu, nepodvádím, nepomlouvám. Ježíš říká: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ Tito lidé byli vnějšně velice ctnostní, úzkostlivě dodržoval do nejmenších detailů zákon. Zároveň ale byli často pyšní na úroveň své domnělé duchovní vyspělosti, sobečtí, bylo u nich silné vědomí výlučnosti. A když jim to Ježíš ukázal, usilovali mu o život tak dlouho, až ho přivedli na kříž. C.S Lewis v jednom ze svých děl píše, že nejhorší jsou zlí zbožní lidé. Tam kde v domněle duchovním životě jde o ego a ambice, vědomí výlučnosti, tam je k nevydržení. A někdy je to tak, že musíme padnout na dno, abychom si to uvědomili.

Duchovní život znamená také vykořeňovat ze svého života zlobu. Nahromaděná agrese v průběhu generací může propuknout v násilí, nebo, promítne – li se do kolektivního vědomí, až k válkám.

Ta slova o zlobě se týkají i někdy složité i bolestné otázky odpuštění. Neodpuštění vede k tomu, že znova a znova prožíváme zraňující zážitky. Bolí to nás a ne toho člověka, který nám ublížil. To má devastující vliv na naše duševní zdraví. Musíme ale rozlišovat mezi odpuštěním a smířením. Odpuštění může být jednostranné, Druhá strana o něm ani nemusí vědět. Prostě už se bolestným zážitkem snažíme nezabývat. Viníkovi přejeme dobro. Vždyť Ježíš praví: „Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.“ Krásný, ale ne vždy možný je druhý krok – smíření. To předpokládá hlubokou reflexi a vzájemné vyznání vin. A vlastně i ono neodpuštění je znamením, že se cítíme nadřazení vůči člověku, který nám ublížil, jako bychom my sami v životě nikomu neublížili.

V našem dnešním prvním čtení jsme četli o tom, jak se lidé v Korintu rozdělovali do skupin. Určitě se považovali za vyspělejší než ti druzí. Ježíš ale říká, že nikoho nemáme snižovat, zatracovat. To se týká i bohoslužebné praxe, duchovního života. To myslí Ježíš tím, že se máme smířit dříve než neseme dar na oltář. Duchovní život prostě má vést k poznání, že jsme všichni děti jednoho otce. A to bez rozdílu národa, rasy, náboženství. Nikdo nemá u Boha výlučné postavení.

Ježíš upozorňuje jak je důležité dodržovat duchovní hygienu i v oblasti vztahů, sexuality, v tom, čemu věnujeme čas a pozornost. Jeho slova o propuštění manželky nelze brát jako odsudek rozvedených a nově sezdaných. Jde tu o ochranu ženy, kterou mohl muž lehce propustit. Je ale kolem nás mnoho velmi dráždivých lákadel, které nás chtějí doslova zotročit. Reklama, internet atd.

Zrovna v dnešní době jsou sdělovací prostředky plné kauzy finančníka Jeffryho Epsteina. Na jeho soukromém ostrově se děly nepopsatelně zvrhlé věci. Jejich účastníky byli lidé, které považujeme za elity. Byli to bohatí podnikatelé, umělci, politici, členové královských rodin. Na ty všechny byli shromažďovány kompromitující materiály. Jeffry Epstein využíval získané vztahy, informace ve svůj prospěch, nebo i ve prospěch ruských zpravodajských služeb. Celá tato kauza ukazuje v celé nahotě, jaká je morální úroveň špiček společnosti. Kdo ví, jak by jsme dopadli, kdybychom měli k dispozici peníze, vliv, moc. Jen se podívejte třeba na film Vlk z Walt Street, kde se podle skutečných událostí popisuje život rychle zbohatlých finančníků.

Ježíš nás vyzývá k boji o naše nitro. Dělá to provokativními obrazy. Používá je, protože jde o mnohé, o samotný náš život vztahy. Jde o to, abychom nezpůsobovali utrpení sobě a ostatním lidem. Není potřeba se stydět za to, když na nás přicházejí myšlenky, které bychom neměli mít. Jako křesťané je můžeme vyznat Bohu v modlitbě, nebo i jeden druhému ve zpovědi. Hlavně je potřeba být sám k sobě a k Bohu upřímný. Nemusíme se jí bát. Bůh, který sám je láska nás přijímá takové, jací jsme,

Amen