Bůh nových začátků

Kázání na 1. 1. 2017

Biblická čtení: Numeri 6, 22 - 27; Galatským 4, 4 - 7; Lukáš 2, 15 - 21

            Vítám Vás v novém roce. Stojíme na počátku nového období. To nám může být připomínkou toho, že Bůh, v kterého věříme, je Bohem nových začátků. Starý zákon je plný příběhů o to, jak Bůh se znova a znova slitovával nad svým lidem. A když se zdálo, že vše je ztraceno, v době babylonského zajetí, tehdy došlo k zpracování biblických starozákonních látek tak, jak je známe dnes, do podoby nádherného svědectví o Boží lásce.

            Všechna evangelia jsou plná příběhů o tom, jak Ježíš navracel do života lidi, se kterými ostatní již nepočítali, úplně je odepsali, nechtěli s nimi nic mít.

            A v posledním čase mi udělalo opravdu velikou radost svědectví jedné sestra, která mi řekla, že potom, co navázala osobní vztah s Bohem, už nemá strach. Už se nebudí s hrůzou z toho, že přichází nový den, naopak, má z něj radost.

            O počátku převratného, fascinujícího, naprosto nevídaného příběhu Ježíšova života vypráví i dnešní evangelium. Vracíme se v něm do toho prostředí, o kterém jsme slyšeli na vánoce. Stáj, děťátko v jeslích. Z běžného lidského pohledu něco naprosto opačného než idylka, poezie. Narodí se dítě. Matka jej čeká za svobodna. To je zdrojem problémů. Před porodem se musí vláčet přes celou zem. Porodí jak bezdomovec ve stáji. No a do té stáje se nahrnou nějací divní týpkové - špinaví pastýři od ovcí. A začnou vykládat nějaké neuvěřitelné věci o andělech, o tom, že dítě bude mesiáš.

            Být na místě Marie, asi bychom si říkali, mám já to zapotřebí. Jak ale čteme - Maria to v mysli, podle řeckého originálu v srdci uchovávala a rozvažovala o tom. Bylo to natolik nepravděpodobné, nepříjemné, vymykající se běžným zkušenostem a chápání. Nebylo to poprvé, co k ní dolehla tato zvěst. A Maria k tomu přisvědčila a znova řekla ano. To se projevilo tím, že svému narozenému dítěti dala jméno Ježíš. A potom byla při všech důležitých událostech. Doprovázela svého syna celý život, až pod kříž. Nacházíme ji i mezi Ježíšovými učedníky po vzkříšení.

            Tak se ukázalo, že Bůh nám není vzdálený. Ten, kdo s ním byl sjednocen, tedy Ježíš Nazaretský, prošel lidskou bídou a utrpením. Nejsme mu cizí. Ba dokonce, jak píše apoštol Pavel v dnešním čtení z listu Galatským, Bůh tak ukázal, že jsme jeho synové, jeho děti. Můžeme stejně jako Ježíš k Bohu volat Abba - doslova tatínku.

            A tak na začátku nového roku, a na začátku nového dne a vlastně kdykoli si smíme toto připomínat. Podobně jako Maria rozvažujme o tom, že nejsme žádní otroci. To co je řečeno v onom známém požehnání z dnešního starozákonního čtení platí. Hospodin k nám obrací svou tvář, chce nám žehnat a chránit. Je nám milostiv. Záleží na nás, jestli mi o tom, podobně jako Maria budeme rozvažovat, přijmeme to v srdci a dáme mu prostor, možnost aby on mohl v nás působit.

            Potom on může konat své dílo. Z temnoty noci a stáje vzešel zachránce. Do temnot a bídy lidských životů může vstoupit Bůh a může se dít něco nového.

            Sestry a bratři, Maria vše ve svém srdci zachovávala a rozvažovala o tom. Dítěti, tomu, co jí bylo nejdražší, dala jméno Ježíš, Bohu jej zasvětila. A tak i my si můžeme na počátku nového roku si připomenout - i když nás pronásleduje leccos, temnota, bída, můžeme si připomenout to, co říká Ježíšovo jméno - Bůh je spasitel. Vše můžeme Bohu zasvětit, jemu obětovat. On nám může žehnat, něco nového, krásného i přes bolest, utrpení, nepochopení v našich životech tvořit.

Amen

.