Svatý Martin (Martin z Tours), aneb jak to všechno bylo

Je sobota ráno a Já sedím u notebooku a píši tenhle článek. Vedle notbooku mám čaj, jelikož jsem nachlazený. Dívám se z okna. Vidím hustou mlhu a stromům čím dál více opadává listí. Jak si tak uvědomuji, tak dnes je 10. lisotpadu a zítra bude 11. listopadu, svátek bude slavit sv.Martin. Někteří lidé mají tento den spjatý s husou a nekteří s pranostikou, že sv.Martin přijede na bílém koni, necháme se překvapit, jestli se tahle pranostika vyplní a sv.Martin zanechá bílou pokrývku. Na Jižní Moravě napadl sníh už dříve a to na konci Října, tak uvidíme, jesti bude sv.Martin srdečný a zanechá i něco u nás, na Jižní Moravě. A učitě někteří lidé mají zítřejší den spajtý s lahodným mokem a to je svatomartinské víno. A Já jsem se rozhodl, že napíši článek o sv.Martinovi, doufám, že se Vám článek bude líbit a dozvíte se něco nového.

Svatý Martin

Martin z Tours

Svatý Martin se narodil v roce 316 či 317 v Savarii a zemřel v roce 8. listopadu 397 v Candes a pohřben byl 11. listopadu v Tours. Byl římský voják, poustevník a biskup v Tours. Stal se jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých a patří mezi první nemučedníky, které církev označila za svaté. Je zakladatel prvních klášterů ve Francii. Svou misijní činností horlivě potíral pohanství a obrácel lidi na křesťanství. Můžeme ho díky tomu označit za význačnou osobnost, která spoluvytvářela duchovní základy Evropy. Je znám díky legendě, kdy se rozděli se žebrákem o svůj plášť.

Život.

Martin dostal své jméno po bohu války Martovi, protože jeho otec, vysloužilý římský voják, si přál, aby jeho syn kráčel v jeho stopách. V Panonii však nesetrvali dlouho, odstěhovali se do severoitalské Pavie, kde zde prožil Martin většinou svého dětství. Zde se setkal také s křesťanstvím, které ho velmi přitahovalo. Jeho rodiče s ním tuto vírou ani jeho touhy nesdíleli, a protože otec nepoznal nic jiného než vojenský život, tak byl Martin odveden v patnácti letech do armády. Přesto byl vojákem nerad, plnil své vojenské povinosti spolehlivě a odvážně, a proto byl později povýšen na důstojníka. Kolem roku 334 byl přidělen k posádce v dnešním Amiensu ve Francii, kde strávil největší část svého vojenského života.

Legenda o plášti.  

Martin prožíval svoji víru i v armádě. Žil skromně, pokorně a dokonce ke svému otroku se choval jako k bratrovi. Martin byl jednoduše jiný, než ostatní vojáci, což také dokazuje symbolický čin, díky němuž se stal tak známý. Došlo k němu v Amiensu u jedné z městských bran v roce 335 za jednoho velmi mrazivého zimního večera. U brány ho oslovil polooděný žebrák a oslovil ho o almužnu. Protože neměl u sebe Martin ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl, jak by člověku pomohl. Vzal svůj velký důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucí se zimou, aby se trochu zahřál.

Poustevník. 

Po těchto událostech se dal Martin konečně pokřtít. Brzo nato se rozloučil s armádou. Odešel do Poitiers, kam ho přitahovala pověst biskupa Hilaira-tan byl následně jeho učitelem a velkým vzorem. Martin toužil po misích a po skromném životě poustevníka. Vrátil se do svého rodného města Panonie, kde chtěl bojovat proti pohanství a bludařství, které ohrožovaly a vyvolávaly zmatky a spory v katolické církvi. Situace se natolik vyhrotila, že musel uprchnout do Itílie, kde se odebral a žil jako poustevník. Na pozvání jeho mistra a přítele, biskupa Hilaria se odebral zpět do Galie-dnešní Francie, kde se usadil v poustevně a věnoval se motlidbám. Na tomto místě později vyrostl, slavný benediktinský klášter v Ligugé. Poté se stal knězem, v této době vykonal Martin několik zázraků -stal se oblíbeným

Martin jako biskup.

Když pak ve městě Tours zemřel biskup, vzpoměli si na Martina a pod zíminkou, aby přišel uzdravit nemocného ho pozvali do Tours. V roce 370 byl vysvěcen na biskupa. I přes vysokou církevní pozici, však Martin žil skromně. Místo v paláci, žil v chatrči. Z této poustevny se stal významný klášter Marmoutier, který se stal kulturním střediském Západu. Nejvíce byl oblíben u chudých a prostých lidí.

Misijní cesty.

Z pozice biskupa zahájil velké obracení tehdejších Galů na křesťanství. Staral se o veškeré obyvatelstvo ve Franci, snažil se usmířit pohany s křesťany. Horlivě hlásil evangelium na venkově a všude se staral o zlepšení špatných poměrů. Martin byl neustále na cestách, po celé zemi najdeme spoustu měst, vesnic a kostelů, ketré jsou pojmenovány po něm.

Martinova smrt. 

Martin zemřel v 80ti letech v roce 397 v Candes na jedné z misijních cest, kdy byl již vyčerpaný a nemocný. Jeho tělo bylo převezeno do Tours. Na jeho pohřeb proudily obrovské masy lidí. Slavnostní pohřeb se konal 11.listopadu, proto také tento svátek. Martinovy ostatky byly uloženy do krypty, nad níž byla postavena kaplea posléze velkolepá bazilika. Martinův plášť byl uložen v královském paláci v Paříži.